Na Doraz - Just call my name

21. března 2010 v 18:12 | Cinka |  Povídky od vás
Rozhodla jsem se, že nebudu potvora a dám vám sem nejnovější kapitolku od Peťulky už dnes a ne až za měsíc, jak jsem původně chtěla (ne, dělám si srandu :-)) ). Vím, že na ní netrpělivě čekáte, tak jsem se nad vámi slitovala. ;-)

"Zdravím tě, Gregu," uvítal patolog kriminalistu. "Zrovna jsem skončil s tím vaším mrtvým."
"Tak to se se mnou určitě podělíte o postřehy," usmál se Greg.
"Ale jistě, přistup blíž," přikývl Al. "Je ti dobře?" zarazil se najednou. "Vypadáš, jako bys měl horečku."
"Nic mi není," zavrtěl kriminalista hlavou. "Co pro mě dneska máte?"
"Jaká je příčina smrti dle tvého odhadu?"
"To nevím, já to tělo ani neviděl," přiznal Greg. "Ale Annie říkala, že se určitě upil k smrti nebo co."
"Tak daleko od pravdy možná nebyla," pokrčil rameny doktor. "Alkohol z něj byl cítit, už když ho David vezl po chodbě sem. Nicméně, konkrétní příčinou smrti byl náraz do hlavy, který roztříštil spodinu lebeční." Doktor ukázal kamsi za krk mrtvého.
"Náraz do hlavy?" zopakoval Greg. "Máte profil rány?"
Doktor mávl rukou a přizval kriminalistu k svítící tabuli, na kterou umístil rentgenový snímek hlavy mrtvého a ukázal na oblast lebky. "Něco hranatého, tvrdého a relativně dlouhého. Náraz způsobil krvácení do mozku. Zemřel během několika minut. Ale pozor, rána je všude stejně hluboká a téměř ve stejné výšce To znamená, že s největší pravděpodobností ho do hlavy neudeřil nikdo jiný, než on sám."
"Aha," zpracovával Greg. "Dělal jste toxikologii?"
"Jistě, Henry už ji možná bude mít," přisvědčil Al. "Ale buď si jistý, že bude mít nejméně dvě a půl, tři promile."
"Tolik?" Greg nakrčil obočí ještě víc.
"Pokud se prokáže moje teorie, že pil tak dlouho, až dostal křeče, máte vyřešeno," přikývl Al.
"Hele Cath, číhni na tohle," broukl Archie a ukázal na monitor. "Pěkný, co?"
"Svatební oznámení?" Catherine poklesla brada. Dívala se na zprávu o chystané svatbě Jordan Daneveauové a Geoffreyho Piratea, která se měla uskutečnit příští týden. Oznámení bylo navržené na bledě růžovém papíře, s vodoznakovými květy růží okolo oválné fotografie usmívající se snědé ženy a pyšně vypadajícího blonďáka. Krom data a místa uzavření sňatku neslo oznámení i jakousi sladce sentimentální básničku, z níž Catherine poznala, že její autor se dosud nevzpamatoval ze stádia slepé zamilovanosti.
"To by se dalo brát jako důkaz, že se ti dva znali, že jo?"
"Jo, to určitě," přikývla Catherine. "Co dál jsi našel?"
"Projel jsem jejich telefony," pochlubil se Archie. "A div se nebo ne, ani bratr ženicha Lee, ani jeho otec neměli v telefonu číslo na Jordan, ale ona na ně ano. Ale pozor, nikdy jim nevolala. Díval jsem se i na Geoffreyho telefony; dřív si běžně volal s otcem i bratrem, ale co začal šestkrát denně telefonovat s Jordan, kontakty s rodinou klesly na minimum. Vyvodíš z toho závěr?"
"Jeden mě napadl," řekla Cath. "Hodný synek Geoffrey si nabrnknul zlobivou nevěstu Jordan, taťka se nafouknul, bratřisko drží notu s živitelem a voilá, máme rozkmotřenej klan."
"To zní zajímavě," přitakal Archie. "Ale kdo je odpravil?"
"To zjistíme, ne?" mrkla Cath a opustila místnost. Seběhla do garáže, kde Grissom s Warrickem ještě dále prolézali nabourané automobily. "Geoffrey Pirate a ta holka do toho měli příští tejden praštit. Tatíček a bratříček asi nadšení nebyli, protože Geoffreymu zavolali jednou za uherskej rok. Takový tak trochu Romeo a Julie ve vegasským stylu, nemyslíte?"
"Nebudeme se zatím unáhlovat, co ty na to?"rozhodl Grissom.
"Máte snad něco lepšího?" naježila se Catherine. "Gile, jestli si myslíš, že zamilovaný lidi nedělají kraviny, tak mi věř, že dělají. Já si třeba vzala Eddieho."
"Já ti věřím," zasmál se Warrick. Oba muži znovu obešli obě auta.
"My jsme zjistili, že do sebe vzájemně nabourali. Podle promáčklin a otěru barvy dokonce víckrát než jednou. S tím, co už víme..."
"Že by sourozenecká hádka?" napadlo Catherine.
"Počkáme, na co přijdou Nick se Sárou," prohlásil Gil.
"Henry, řekni mi, že něco máš, ať se můžu jít najíst," žadonil Greg, když vešel do toxikologické laboratoře.
"Za minutku to bude, odpověděl mu okatý tmavovlasý mužík, jemuž tato místnost v nočních hodinách říkala pane. "No to víš," dodal, když terénní vyšetřovatel zvrátil oči vsloup, tys ty mašinky dostal jako nový, ke mě se dostaly jako zasekaný přepínaný starý rachotiny."
"Narážíš na mojí péči?" poznamenal Greg dotknutě. "Nevíš, že když tě něco štve, máš do toho kopnout?"
"Tím to asi bude," zasmál se Henry. Vzápětí mu na stole zapípala tiskárna. "Tak už to tu máme, pane Nervózní."
"Copak nervózní, spíš unavenej," zívl Greg. "Tak mluv, je to alkohol? Kolik promile měl?"
"Měl 2,68," přečetl Henry. "Ale pozor... methanol!"
"Methanol?" zaváhal Greg.
"Methanol v jeho krvi. Ten pán se někde moc špatně napil."
"Ten chlápek měl kuchyň plnou lahvema alkoholu všeho druhu," vzpomněl si Greg. "Možná si ho sám pálil. Kdyby neuhlídal teplotu, moh si místo ethanolu vypálit methanol, nebo ne?"
"To určitě," přikývl Henry. "Jeho hladina je dost vysoká na to, aby působila slepotu a křeče, možná i ochrnutí, od toho i zástavu dýchání."
"Umřel na ránu do hlavy, zástavy dýchání se asi ani nedožil," pokrčil rameny Greg. "Zítra se tam vrátíme a prohlídneme to tam, jestli někde nenajdeme ilegální palírnu."
"Zítra?" podivil se Henry. "Dneska je taky den, ne?"
"Annie dělá dneska pro McKeena," ušklíbl se Greg. Z jeho výrazu bylo čitelné, že se mu samoakce jeho kolegyně pranic nelíbí. "Zejtra se vrátí."
"Proč si na to nevzal někoho z denní? Ecklie by to zřídil jedna dvě a s radostí."
"Já nevim. Tvrdí, že zoolog denní směny má kašlíček a rýmičku, takže tam musela jet Annie místo něj."
"Tak nežárli," opáčil Henry.
"Já nežárlím," ohradil se Greg a opět cítil, jak rudne. Raději Henrymu sebral výsledkové papíry z rukou a zmizel.
"Asi bude pršet," oznámil Nick, když vzhlédl k ocelově šedým mračnům zakrývajícím brzkou ranní oblohu od obzoru po obzor.
Po dlouhém období, kdy slunce celý den provokativně svítilo, sušilo, pálilo a oslňovalo teď měla přijít chvíle prudkých, kůži drásajících dešťů, kdy se prudce ochladilo, lidé citliví na změny tlaku odpadávali jako přezrálé ovoce a všeobecná morálka vlivem sníženého přísunu světla v oblasti světlomilných obyvatel rapidně klesala. Možná proto linky důvěry v těchto dnech hlásily více telefonátů od zoufalých než kdykoli předtím. Statistiky také prozrazovaly, že počty spáchaných i přerušených sebevražd ve špatném počasí kumulují. Mimo jiné se do lidských obydlí stahovali termit a krysy.
Sára pohlédla vzhůru a zhodnotila situaci. Když vyjížděli, ještě byl vidět úsvit a poslední hvězdy. "Radši pohneme, zmoknout nechci."
Oba kriminalisté spěšně přeběhli z krajnice k domku venkovského stylu, který stál na opačné straně vozovky. Nick se chopil mosazného klepadla na dveřích a zabušil s ním. Když nikdo nepřišel otevřít, zkusil to znova. Tentokrát zevnitř zarachotil zámek a muž s tmavou pletí, knírkem a šedinami prokvetlými černými vlasy jim otevřel.
"Díky, ale nic si koupit nechci a jsem zarytý ateista, takže..." majitel domu oddrmolil zjevně mnohokrát zopakovanou frázi a máchl dveřmi, aby je zavřel, ale Nick je zastavil dlaní.
"My nejsme věrozvěsti ani obchodníci," oznámil překvapenému civilistovi.
"Já jsem Sára Sidleová, kolega Nick Stokes, jsme z kriminálky," představila oba Sára. "Přišli jsme kvůli Jordan Daneveauové, znáte ji?"
"Jo, je to moje dcera, přikývl pán. "Přijďte odpoledne, bude tu na oběd." A opět se pokusil do celé záležitosti vložit zavřené dveře.
"Pane," oslovil ho Nick pomalu, "vaše dcera dnes nepřijde."
"Vy jste nějak chytrej, co?" odsekl pan Daneveau.
"Je nám to moc líto, ale vaše dcera včera večer zemřela," řekl Nick.
"Lžete," uklouzlo pánovi. "Proč?"
"Bohužel," zavrtěla hlavou Sára a podala mu fotografii mrtvé z márnice. "Potřebujeme vám položit pár otázek."
"Dobře," přikývl muž zaskočeně. Oči upíralna fotografii a jeho rysy se postupně měnily.
"Znáte tohoto člověka?" Sára mu ukázala fotografii Geoffreyho Piratea.
"To-to je Jeff!" vrhkl pan Daneveau. "To je snoubenec naší Jordan..."
"Jste si tím jistý?" ujišťoval se Nick. Pan Daneveau přikývl, a tak kriminalista pokračoval. "Víte o nějakých nepřátelích, které by Jordan mohla mít?"
"Ne, ne! Jordan byla divoká, nezávislá, ale nikdy by nikomu neublížila! Jen ten pitomec starej Pirate se nemoh smířit s tím, že není bílá..."
"Byl rasista?" vypálila pohotově Sára.
"Co já vim, jděte se ho zeptat sami!" zakvílel pán. "Můžu... můžu teď zavolat Jeffovi?"
"To bohužel nepůjde," zamručel Nick. "Geoffrey měl v noci nehodu. On i jeho bratr při ní zemřeli."
"T-to není možné!" vykřikl pan Daneveau.
"Je nám to opravdu líto," pokývala hlavou Sára. "Ale pane, nevíte, jestli Jordan nebo Geoffrey udržovali styky s Geoffreyho otcem?"
"Když se ten šmejd dozvěděl, že se budou brát, poslal svýho druhýho kluka, aby zastřelil Jordanina psa. Já jim oběma še rozbít hubu a od tý doby se neozvali."
"Aha." Oba kriminalisté se na sebe podívali. "Děkujeme. Možná se u vás ještě zastavíme."
"Co si o tom myslíš?" otázala se Sára kolegy, když za zarmouceným otcem zapadly dveře.
"nLee zabije Jordan. Geoffrey chce zabít Leea, ale havarujou a zemřou oba?" navrhl Nick.
"Něco mi tu nesedí," zapřemýšlela Sára. Najednou jí na nose přistála studená kapka. Další a další... a najednou dešťová clona zahalila celé okolí. "Do háje!" vřískla kriminalistka. Během tří vteřin byla promoklá na kůži.
"Poběž," pobídl ji Nick, kterému se mokré černé tričko už stihlo nalepit kolem těla jako liána. Oba rychle naskočili do auta a zabouchli za sebou dveře.
Tma, tma, tma. Ticho se pomaloučku začalo měnit v tupé hučivé údery uvnitř lebky. Za neznámo dlouhou dobu už jí smysly fungovaly natolik, že dokázala slyšet hvízdání větru okolo. Pak udeřila bolest, která jí donutila otevřít oči.
Ležela tváří dolů na silnici. Přes ostré pálení v žebrech se skoro nemohla nadechnout. Chlad ji hlodal jako tisícovka nenasytných piraní. Tupá bolest zachvátila její tělo od pasu dolů a znemožnila jí postavit se na nohy. Mohutný blesk osvítil ulice a dal Annii konečně možnost vidět, kde je. Před sebou spatřila hražení výkopu, šedé, bezútěšné budovy a úzkou uličku. Nebylo tu však ani živáčka. Jediným společníkem jí bylo vědomí, které ji udeřilo jako cihla mezi oči, a zvídavý šváb hraboucí se zpod víka kanálu.
Annie cítila, jak jí po tváři tečou slzy. Nevěděla, jestli pláče z bolesti, strachu, ponížení nebo všeho dohromady. Zalapala po dechu, ale se vzduchem se jí do plic vlilo ještě něco teplého, vlhkého a dusivého... krev! Kriminalistka se rozkašlala. Mimoděk natáhla ruku před sebe a pokusila se na ní přenést váhu. Šlo to. Ohlédla se na švába, který stále trůnil na hranici svého úkrytu a šermoval tykadly. Annie natáhla druhou ruku ve snaze položit mezi hmyz a sebe co možná největší vzdálenost.
Další blesk se prohnal temnými mraky a na zem začaly dopadat těžké kapky deště. Voda okamžitě smáčela Anniiny šaty. Zima ještě zesílila. Zraněná žena se znovu natáhla dopředu, ale její vlastní síly jí náhle zradily a ona padla k zemi s pocitem nožů ukrajujících jí kusy těla zaživa. Krev se jí hromadila v plicích a při každém vydechnutí se jí přenášela do úst. Nezmohla se už ani na plazení, další metr dva už jí stejně nezachrání.
Poslední naděje na záchranu trůnila v její kapse. S námahou stočila ruku podél těla a po chvíli boje s vodou a tkaninou vytáhla ven telefon. Podařilo se jí sklápěcí přístroj otevřít jednou rukou. Display se rozsvítil a oslnil Anniiny poloslepé oči. Musela jednat rychle, dřív, než neúprosný déšť vyzkratuje obvody. Zmáčkla první tlačítko, které se jí ocitlo pod prsty, stiskla zelený telefonek a s námahou si přitáhla ruku blíž k hlavě.
Co se jindy zdálo jako chvilička teď byla až podivně dlouhá doba. Tělo se pomalu vzdávalo bezvědomí, když se v telefonu ozvalo cvaknutí, pár vteřin ticha a poté jasné a zřetelné "Grissom".
"G-gile...?" zasípala Annie sotva slyšitelně.
"Prosím?" zeptal se znovu Grissom nejistě.
"Po... moz mi," vzlykla Annie zoufale.
"Annie, co se děje?" křikl Grissom poplašeně. Kriminalistka mu tam strašně moc chtěla odpovědět, ale mobil jí vypadl z ruky. Pohled se jí protočil směrem k východu z ulice. Tam stála jakási postava a ačkoli jí Annie neviděla do tváře, okamžitě věděla, o koho jde.
"Ma-mi..." zašeptala, když se jí zrak vytrácel. Postava k ní vykročila, ale to už neviděla. Vše kolem ní opět zčernalo. Její ruce se uvolnily a hlava jí znovu dopadla na zem.
"Annie, odpověz mi! Co se ti stalo?" hulákal Grissomův hlas v telefonu. Nato všechny kontrolky přístroje zablikaly a s hlasitým zapraskáním zhasly.
... konec 4. kapitoly
kdy bude pokračování ví jen Pánbů a červotoč v mojí hlavě
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | 21. března 2010 v 18:55 | Reagovat

První komentář, to si zato příšerný čekání myslím zasloužím:) A vidím to hned na další, ale to nevadí, tohle mi na chvíli vydrží. Je to jako vždy, moc krásně a poutavě napsaný, napínavý,zasměju se u toho, ale ten konec! To je teda hustý. Nicméně jsme moc ráda že jsi se nechala přemluvit a dala jsi nám to sem takhle brzy:)

2 Michaela Michaela | 21. března 2010 v 21:35 | Reagovat

Huráááá! Dočkali jsme se pokračování. Moc, moc se mi to líbilo, jenom kdyby jsi dala rovnou dva díly. Snad se brzy dočkáme.

3 ViVi ViVi | Web | 22. března 2010 v 13:10 | Reagovat

Wou....Pomalu už mi docházejí nápady na tvou chválu xD....Ale stejně, po takové době sem už ani nedoufala, že se nějakého new dílku dočkáme a přece si na nás nezapoměla xD....My víme že žadoněním sme někdy dost otravní xD, ale účinek to vždycky má xD...Jako každý tvůj dílek, je to napínavý, stašně vtipný ale zárověň i vážný xD a čte se to samo xD.....No a ten konec, chudák holka, ale jak tě znám, určitě se z toho nějak vyhrabe xD, doufám.....A k poslední větě: Já chci bejt pánbůh xD xD...

4 Lenka Lenka | 22. března 2010 v 14:50 | Reagovat

díky.díky stokrát díky.doufám že se to ten pánbíček neprodlouží o moc dlouho :)
zoolog denní směny má kašlíček a rýmičku...
tak u toho sem si vzpoměla na našeho tělocvikáře,kterej takle vždycky komentuje omluvenky holek co nechtěj cvičit XD dík za pobavení

5 ewen ewen | E-mail | 22. března 2010 v 16:48 | Reagovat

Tak to chce mega rychle pokračování!!! Protože jsem napnutá jak struna!

6 Petra Petra | E-mail | 22. března 2010 v 19:27 | Reagovat

holky, mrzí mě to, ale pokračování napsaný nemám, nějak mi to teď nejde... připravuju se na státnice z angličtiny, píšu sto dvacet věcí a den má pevně danej počet hodin:-( fakt netuším, kdy něco sesmolím

7 Verča Verča | 23. března 2010 v 14:01 | Reagovat

No neva mi si určitě rádi počkáme,sice budem napnutý,ale tahle povídka za počkání stojí!!!

8 Wendy Wendy | 23. března 2010 v 18:38 | Reagovat

[7]: Přesně tak:)

9 Lenka Lenka | 24. března 2010 v 15:35 | Reagovat

vydržely sme do teď,tak to vydržíme ještě :)držim pěsti při státnicích...

10 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 25. března 2010 v 17:34 | Reagovat

další dílek aby tady byl co nejdřív...:)

11 Wendy Wendy | 25. března 2010 v 19:04 | Reagovat

Než bude dlaší můžem hádat co se bude dít dál:) Je to napínavý a určitě máme všichni ňáký nápady:D

12 IONEL IONEL | Web | 25. března 2010 v 19:28 | Reagovat

Ouuu hodně napínavý..ten konec mě teda dostal..jsem zvědavá na další dílek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama