Veselé Vánoce - II. část

22. března 2009 v 19:29 | Cinka |  Povídky
Tak a je tu poslední část mojí povídky. Četla jsem dobrou poznámku, že jsem se inspirovala seriálem Sběratelé kostí. No, něco na tom bude. Zároveň mě ovlivnila i Námořní vyšetřovací služba a pak taky povídka Pandořina skříňka od Janinky. A když se tenhle koktejl smíchal, vyšlo z toho tohle dílko. :-)) Tolik tedy vysvětlení a jdeme číst. ;-)

Už byli dávno po snídani, přesto pořád seděli v té samé místnosti. Nikdo nechtěl být sám, pohromadě jim bylo fajn. Navíc se takhle lépe snášel jejich osud.
"Ty jo, zítra už budou Vánoce. A já je zase strávím v práci," povzdechl si Nick.
"Řekl jsi to už vašim?" zeptala se Sára.
"No jo. Ale řekl jsem jim jen to, že musím být v práci. Nechci jim přidělávat starosti. Zvlášť teď v době svátků. Jen neuvidím všechny sourozence. Vždycky se sejdeme, popovídáme si, řekneme si, co je u koho nového…"
"Sedm sourozenců a dva rodiče, to musí být náročný," poznamenala Cath.
"Náhodou, vždycky je sranda a probereme všechno možný," oponoval Nick.
"Já chtěla být doma s Lindsay a teď tohle. Máma se o ní sice postará, ale na Vánoce jsme měly být spolu. Hodně jí toho dlužím a ty svátky… to je jen malá náplast na to všechno."
"Vezmi si volno, až nás odsud pustí," navrhl Gil.
"Hele lidi, dost nostalgie. Vždyť se z toho zblázníme. Pojďme něco dělat," řekl Greg. Bylo na něm vidět, že se zase nudí. Tohle nic nedělání nebylo pro něj. Neposednost s ním jen cloumala a už přemýšlel, co by mohl dělat.
"Co chceš dělat?" zeptal se Archie.
"Uspořádáme závod ve vlaštovkách," odpověděl mu.
"Ne že je budete dělat z křížovek. Zvlášť z těch nevyluštěných," pohrozil jim Grissom.
"Uděláme je z věstníků od Ecklieho. Na stole jich má hafo a stejně je nebude postrádat. Nic se v nich nepíše," odvětil Nick.
Warrick se sebral a s Archiem v patách došli do Ecklieho kanceláře. Popadli hromadu povalujících se papírů a vrátili se zpátky. Každej si vzal papír a pustili se do díla. Jen Gil se na ně pobaveně díval a věnoval se křížovkám.

Chvíli každý pracoval na svém díle, než byl konečně spokojen. Potom se postavili do chodby a soutěžili o to, čí vlaštovka doletí dál. Pošťuchovali se, aby si vybrali nejlepší místa na házení.
"Hážu první," ozvala se Wendy. Předběhla kluky, stoupla si ke startovní čáře a hodila.
"To nebylo špatný," poznamenal Archie. "Teď já."
"Hej, holky snad maj přednost, ne?" ohradila se na oko dotčeně Sára.
Archie se tedy s omluvou uklonil a uvolnil jí místo. Po Sáře si hodila i Cath. Připadalo jí, že se vrací do dětských let, ale vůbec jí to nevadilo.
Potom odházeli kluci. Chodbou se rozléhal smích a vtipné poznámky na techniky hodu. Všichni zapomněli, proč vlastně musí zůstávat zavřeni v budově a užívali si tu pohodu, kdy je nehoní případy, nebo jim Ecklie nefuní za krk. Vlastně měli možnost pořádně se poznat i z jiných stránek, než jen jako kolegové.
"Hele, a co vlastně dostane vítěz?" zeptal se Warrick.
"Křížovky," odvětil Hodges.
To je rozesmálo. Zvlášť, když to pronesl s kamennou tváří, takže to na první pohled vypadalo, že to myslí vážně.
"Zbyl sendvič, tak ho dáme vítězi," navrhl Greg.
"Dostane Ecklieho nejnovější věstník," přidal se Archie.
"Dost!" vyhrkla Wendy, když si utírala uslzený oči.
"Nebreč, to bude dobrý," objal ji Nick kolem ramen.
"Jo, koupíme ti plyšáka," dodal Hodges.
"Pomóc!" vykřikla Wendy, když se konečně dokázala nadechnout.
"Kluci, netrapte jí, vždyť už nemůže ani dýchat," bránila ji Sára.
Mezitím se Warrick vydal prozkoumat, kdo že to vlastně vyhrál. Prošel kolem všech vlaštovek a nakonec zvedl vítěznou. Už podle stylu vyrobení poznal, komu patří.
"A vítězem je Greg," pronesl nahlas.
"Tak ten dostane křížovky," rozhodla Sára.
"Já mu koupím ty dětský, který si tak přál," dodala Catherine.
Všichni se opět rozesmáli.


Na to, že byli všichni pořád zavřeni v jedné budově, utíkal jim čas rychle. Pořád si povídali, hráli různé hry a nemysleli na to, proč tu vlastně musí zůstat. Každý na to čas od času pomyslel, ale před ostatníma to nedávali najevo. Měli obavy, co se jim může stát a jaký prášek to vlastně byl, ale nechtěli zbytečně ostatní děsit. Radši si to nechávali pro sebe a snažili se na to myslet co nejmíň.

"Ty Gile, jak vlastně trávíš Vánoce ty?" zeptala se zvědavě Wendy.
Grissoma ta otázka zaskočila, ale nedal to na sobě znát. Lidi se moc nezajímají o to, co dělá mimo práci.
"Většinou jsem v práci nebo doma s knížkou," odvětil.
"Že mě to nepřekvapuje," usmála se Sára.
Gil se jen pousmál.
"Hele lidi, co si udělat vlastní Vánoce? Určitě když prohledáme budovu, najdeme nějaké věci, co bychom si navzájem mohli dát. Bude sranda a navíc tak nepřijdeme o svátky. Co vy na to?" ozval se Nick.
"Že máš skvělej nápad," usmála se Cate. "Já s tím souhlasím. Ať si to tu hezky užijeme, když už tu musíme trčet."
"Můžu udělat počítačovou animaci stromku," navrhl Archie.
"Skvělé! Pusť se do toho," vyhrkla Wendy.
"A my jdeme hledat vhodné dárky," oznámil Warrick. Docela se mu ten nápad zamlouval. Rozhodně je to lepší způsob trávení svátků, než ten jeho.
"Zapojí se všichni, i ty Gile," řekla Cath.
"Archie, pusť nějaký koledy," ozval se Greg. "Ať to stojí za to!" rozesmál se.
Po chvíli se celou budovou rozezněly tóny vánočních písní. Z různých koutů budovy se ozývala horečná činnost, doprovázená smíchem a pohodou.


Byl už večer, když se všichni sešli u Archieho v laboratoři. Na stěně se promítala krásná animace vánočního stromečku a pod ním se začínaly kupit dárečky, jak je příchozí postupně nosili. Nakonec byli všichni kompletní.
"To budou zajímavý Vánoce," poznamenal Hodges s úsměvem. Dokonce i jemu se to začínalo líbit.
"Co teď?" zeptal se Greg.
Než se kdokoli zmohl na odpověď, rozezvonil se telefon. Nejblíže k němu byl Grissom, který ho zvedl. Po chvíli rozhovoru zavěsil a otočil se na ně.
"Cate, máš tu návštěvu."
"Lindsay? Kde je?" zeptala se, ale na odpověď nečekala. Odběhla k hlavním dveřím.

Za skleněnými dveřmi oddělující budovu od zbytku světa venku, stála její dcera Lindsay s její matkou Lily.
"Lindsay!" vyhrkla a přitiskla dlaň na sklo.
"Mami! Jsi v pořádku?"
"Nic mi není, zlatíčko. Je to jen pro jistotu. Udělej si s babičkou hezký Vánoce. Já ti to potom všechno vynahradím, slibuju."
"Catherine, vážně jsi v pořádku?" zeptala se její matka.
"Jasně. Jen si s Lindsay udělejte bezva svátky. Nejdýl pozítří nás pustí. Budu mít dovolenou a zůstanu s váma."
Ještě chvíli si povídaly, ale nakonec nadešel čas, kdy se musely rozloučit. Poslední dotek rukou přes sklo a už byla Cath sama. Ale byla šťastná.
Než stihla odejít, objevila se početná skupinka lidí. Dva starší lidi v čele okamžitě poznala. Nickovo rodiče. Zbytek museli být jeho sourozenci.
"Paní Willowsová," pozdravil ji Nickovo otec.
"Dobrý den. Vydržte chvilku, hned vám sem Nicka pošlu," a odešla.

"Nicku!" zvolala, když došla do briefengové místnosti. "Jdi ke dveřím, máš tam překvapení."
"Kdo je to?" zeptal se překvapeně.
Cate se jen záhadně usmála. Nick se tedy na nic dalšího neptal a vydal se tam. Když spatřil, jak se u dveří tísní celá jeho rodina, nevěřícně se rozesmál. Tohle překvapení opravdu nečekal. Vzdali se svátků v Texasu, jen aby ho navštívili v práci.
"Pan Grissom nám volal a řekl, co se stalo. Víme, že jsi nám nechtěl dělat starosti, ale jsou Vánoce, takže jsme tě přiletěli podpořit," vysvětlila mu matka.
Dlouho si všichni povídali, ale potom se museli rozloučit. Nick byl moc rád, že je mohl všechny vidět.


Seděli ve spacácích a povídali si. Nikomu se ještě nechtělo spát. Sesedli si dohromady a rozebírali všechno možný. Na Cate a Nickovi bylo pořád vidět, jak jsou rádi, že se mohli setkat se svými nejbližšími. Warrick a Hodges dali dohromady dva balíčky karet a hromadně se pustili do hraní. Zapojil se i Grissom, čímž všechny mile překvapil. Objevit se tam někdo cizí, naskytl by se mu zajímavý pohled na devět dospělých lidí, jak zapáleně hrají karty.
"Pane jo, jsem zvědavej, co zítra dostanu od Santa Clause," zavrtěl se nedočkavě Greg.
Vyprskli smíchy. "Určitě nějakou hračku," poznamenala Wendy s úsměvem.
"Stačí kousek izolepy, abychom mu občas mohli zalepit pusu," řekl dobromyslně Hodges.
"Zrovna od tebe to sedí," odporoval Greg.
"Víte vy co? Já si jdu nadělit dárky už teď. Přidá se někdo?" zeptal se Nick.
Warrick se na něj podíval a v očích mu problesklo poznání. "Jdeš vybrakovat automat na sušenky? To se přidávám."
Opět se ozval smích. "Nechte mi taky něco!" vyhrkl Archie.
"Doneste to sem!"
"Já chci něco čokoládového!"
"Ne že si všechno necháte pro sebe!"
Nick mrkl na Warricka. "Kamaráde, máme my to ale objednávek. Necháme si zaplatit za donáškovou službu."
"Zaplatím třema Ecklieho věstníkama," ozval se Greg.
"Mám balíčky kapesníků," dodala Sára.
"Sakra Nicku, budeme bohatí," poznamenal Warrick s předstíranou vážnou tváří.
Nick vyprskl smíchy a radši se vydal pro sladkosti. Warrick mu byl v patách. Cestou je vyprovázel smích kolegů.


25. prosince

Greg otevřel oči. Nevěděl, co ho vlastně vzbudilo. Ale už se mu nechtělo spát. Pohledem přelétl přes místnost. Když spatřil, jak ostatní klidně oddechují, usmál se. Tohle byla jeho rodina. S těmito lidmi trávil dlouhé pracovní hodiny a vídali se i mimo práci. Rozuměli mu a chápali ho. Patřil mezi ně a byl za to rád.
Vymotal se ze spacáku a potichu vyšel na chodbu. Nechtěl nikoho probudit. Zamířil do koupelny, aby se trochu opláchnul. Těšil se, až bude moct jít domů a dát si pořádnou koupel. Stoupnul si k umyvadlu a mrkl na svůj odraz v zrcadle. Vlasy mu už zase neposedně trčeli. Náhle kýchnul. Podruhé. A ještě jednou. Překvapilo ho to. Pak si vzpomněl na varování toho chlápka v kosmickém oblečku. Mávl nad tím rukou. Tohle ještě nebylo nachlazení.

Wendy se vzbudila a všimla si, že jeden spacák je prázdný. Prohlédla si ostatní a poznala, že je vzhůru Greg. Rozhodla se, že ho najde. Jen se cestou staví v koupelně, aby nevypadala jako strašidlo. Jen co vešla do koupelny, kýchla. Zarazila se. Zadoufala, že je to jen obyčejné nachlazení a ne reakce na ten prášek. Rýmu ani kašel ale neměla, takže to prozatím pustila z hlavy.

Sešli se v briefengové místnosti, kde už Greg vařil kávu.
"Dobré ráno," pozdravili se téměř unisono.
"Přivezli nám snídani?" zeptala se Wendy.
"Nebyl jsem se podívat. Bez kafe nefunguju, vůbec mi nenapadlo, jít se podívat," přiznal upřímně.
Usmála se. Věděla, že je Greg na kávě závislej. Jen netušila, že je to až takhle vážný.
"Půjdu to zjistit," navrhla.
"Bezva nápad. Já zatím udělám kafe i pro ostatní."
Přikývla a vydala se k hlavním dveřím, kterými je předešlé dny zásobovali jídlem a pitím. Kávy sice měli dost, ale čas od času dali přednost nějakému tomu džusu a podobně. Jídlo na ně opět čekalo. Sendviče. Nedivila se, jejich příprava netrvala dlouho a dalo se tím nakrmit dost lidí. Jako jejich malé společenství. Popadla stolek na kolečkách a odvezla všechno ke Gregovi.
"Super, snídaně," řekl potěšeně, když viděl, jak se vrací.
Společnými silami připravili všechno tak, aby to mohli přepravit k ostatním.
"Nechybí vám pomocná síla?" ozvalo se za nimi.
Oba sebou trhli a rychle se otočili. Spatřili usmívající se Cate.
"Jo, bereme tě do party," prohlásil Greg.
Popadli snídani a vydali se za ostatními.

Tentokrát byli vzhůru všichni. Vypadali nedočkavě. Nebylo divu, byli zvědaví, čím se pobaví u jejich nazdobeného stromečku. Navíc doufali, že by jim třeba už dnes mohli dát vědět, co že to s nima vlastně je. Jestli vůbec něco.
"Tak hurá snídat a pak ke stromečku!" zavelel Nick.
"Doufám, že mu neopadalo jehličí," poznamenal Archie.
Rozesmáli se. Každý popadl hrnek s kávou a sendvič. Rozsadili se po podlaze. Poslední dobou se jim na ní sedělo dobře. Aspoň na sebe všichni viděli. Celou snídani proklábosili. Na všech byla vidět nedočkavost a lehké napětí.
"Tak děti, jdeme rozbalovat dárečky!" prohlásil Warrick.
V záplavě smíchu se všichni postavili a svorně zamířili do Archieho laboratoře, ze které si provizorně udělali místo klidu. Archie zapnul počítač a rozzářil jejich stromeček. Potom pustil vánoční písničky, aby byla atmosféra dokonalá.
Už už by se vrhli na dárky, když v tom promluvil Grissom.
"Vím, že byste rádi tyhle svátky trávili s rodinou a je mi líto, že to letos nevyjde. Na druhou stranu jsem rád, že můžu Vánoce trávit s někým, koho mám rád. Lepší společnost pro karanténu jsem si nemohl přát."
Ozval se potlesk. Gil je mile překvapil.
"Souhlasím s Gilem," ozvala se Cate. "Ráda bych dnešní den byla s rodinou. Ale i vy jste taková moje rodinka. A s nikým jiným bych karanténu nepřežívala radši."
"Sakra lidi, to je doják," pošťouchl je Nick.
"Hele, snažíme se navodit vánoční atmosféru, tak to nekaž!" okřikla ho Sára.
"Pojďme na ty dárky nebo se rozlítostníme," navrhl Greg.
Ozvala se souhlasná odezva.

Jako první si musel rozbalit dárek Gil. Všichni na tom trvali. Podali mu balíček a čekali, co se z toho vyklube.
"Křížovky. Teď už chápu, proč jsem je včera nemohl najít," poznamenal Gil s úsměvem.
Další dárek si rozbalila Cate. Objevila krabičku, v níž byli sarančata potažené čokoládou. Warrick otevřel zabalenou lahvičku a čichl si k ní.
"Hm, voňavka. Tady někdo dával pozor, když jsem říkal, co bych si přál," řekl a mrkl na Archieho.
Sářin balíček ukrýval Sonety od Shakespeara. "To budu číst před spaním."
Greg dostal drobnosti do svého terénního kufříku a ručně vyrobenou dětskou křížovku. "Konečně něco, co zvládnu vyluštit," prohlásil nadšeně.
Tím všechny rozesmál.
Hodges si vybalil sadu sklíček, na nichž byli různé zajímavé vzorky. A ještě objevil lihový fix. Překvapeně si ho prohlížel, nevěděl, co si o něm má myslet.
"To máš na zakrývání šedin," poznamenala Sára a ostatní vybuchli smíchy.
"Moc vtipný," odpověděl na oko uraženě.
Wendy rozbalený balíček sestával z malých postaviček všech laborantů, jenž byli moc pěkně vyvedený. Podívala se na Hodgese a poděkovala mu.
Archieho dárek sestával z počítačové hry. Měl z ní radost. Nick dostal balíček kávy Blue Hawaii.
"Takový krásný dárky jsem už dlouho neviděl," řekl Greg. "Jsou to povedený Vánoce."
S tím museli ostatní souhlasit. Nepotřebovali drahý a velký dárky. Stačili obyčejný maličkosti a přesto jim udělali radost. Stačilo, že i v takovou dobu mohli být spolu a mohli se z něčeho radovat.


Bylo brzké odpoledne a na přítomných bylo znát, že je to pomalu přestává bavit. Ani jim nevadilo, že musí být spolu. Mohli se užít i jinak, než jen v práci. Ale začínali čím dál přemýšlet nad tím, co jim může hrozit, jestli ten prášek nebyl obyčejný. A navíc toužili po kousku slunečního svitu a čerstvého vzduchu.
"Gile, myslíš, že by už mohli mít výsledky?" zeptala se Sára.
"To by nám dali vědět. Neboj, všechno dobře dopadne. Určitě se brzy ozvou a pak nás pustí ven."
"Zajímalo by mě, kdo na nás má spadeno," poznamenal Greg.
"Mrkni do vězení a počítej," řekl Nick.
"Jsme ale kriminalistická laboratoř, soudní vědci, ne policajti," namítla Wendy.
"To vysvětluj jinejm," odvětil Warrick.
"Má pravdu, tohle zločinci nerozlišujou. Aspoň teda většinou," souhlasila s ním Cath.
"Taky jsme ten rozbor prášku mohli udělat sami," vložil se do rozhovoru Hodges. "Určitě bychom byli rychlejší. Já rozhodně."
"To jsi celej ty," poznamenal Archie.
Zasmáli se.
"Psst, ticho, slyšíte to?" zarazila je Cath.
"To je naše vysvobození," řekla Sára.
Všichni se vydali za oním zvukem. Věděli, co to je. Doufali, že to bude všechno v pořádku a oni se budou moct vrátit domů. Konečně došli až k hlavním dveřím. Všimli si, že dovnitř už vešli dva muži a pořád na sobě měli na sobě ochranné obleky.
Zarazili se a vyměnili si překvapené pohledy. Doufali, že jim nic nehrozí a ten prášek byl jen hloupý vtip. Tohle nečekali. Zaraženě stáli a přejížděli pohledy mezi sebou a těmi muži v oblecích.
Jeden z těch mužů si sundal helmu a zazubil se na ně.

THE END.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | E-mail | Web | 22. března 2009 v 20:59 | Reagovat

já se taky zazubim *jak úplnej idiot ukazuje svůj paskvilní chrup monitoru*

2 Teddy Teddy | Web | 22. března 2009 v 21:21 | Reagovat

Jé to je hezký :o) talent se prostě pozná! Nejvíc mě dostalo to s tou lihovkou pro hodgese:D

3 Lenk@ Lenk@ | 23. března 2009 v 16:17 | Reagovat

to jé užasně nádherný,mě dostal Warick:Sakra  Nicku,budeme bohatí!:)ale teď mi zkolabovala bránice kvůli komentíku od Péťy

4 Petra Petra | E-mail | Web | 23. března 2009 v 20:39 | Reagovat

Lenk@: já nic neprovedla, nekamenujte mě!:-D

5 Wendy Wendy | 23. března 2009 v 21:51 | Reagovat

Péťo tím komentem jsi mě dorazila:-) já se tady válim celou dobu co to čtu a na závěr tohle...paskvilní chrup...bože můj:-)

6 melonka melonka | Web | 25. března 2009 v 17:18 | Reagovat

xDxDxD heh  tak to jsem se chlámala od začátku až od konce, dostala mě teda nejvíc hláška od Grissoma: " Tak teď už chápu proč jsem včera večer nemohl najít křížovky."

a Hodges no ten by ten  rozbor určitě udělal ze všech jako první , to je přece jasný xDxD

7 Cathy your SB Cathy your SB | E-mail | Web | 26. března 2009 v 16:45 | Reagovat

kraasny diel :D hlavne ze sa vsetko dobre skoncilo :D

8 Dana - SB Dana - SB | Web | 27. března 2009 v 14:47 | Reagovat

Jé tak to bylo super :D:D:D Dlouho jsem se nenasmála tolik, jako při čtení :D

9 Verča Verča | 28. března 2009 v 15:42 | Reagovat

Nádherný konec jedné moc povedené povídky... a liháč pro Hodgese :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama