Strašidelný les - Dům hrůzy

8. března 2009 v 13:01 | Cinka |  Povídky od vás
Máme tu další povedenou povídku. Tentokrát je od Janinky. A přesně podle vašeho gusta. Je tam hodně moc Grega. :-)) Asi začnu dávat povídky častěji, abyste měli příjemnou zábavu. Teď ale jdeme číst. ;-)
Opět bez případu(slibuju, že jednou napíšu povídku, kde bude případ). Tentokrát se mi ale mé druhé schizofrenní já, které za mě všechny povídky píše nějak začalo vymykat kontrole. A tohle vzniklo...

"Viděla jsi Záhadu Blair Witch?" zeptal se Greg Sáry sotva vystoupil z auta, ve kterém oba přijeli.
"Ne. Proč?"
"Protože tenhle dům vypadá přesně jako ten v tom filmu." ukázal Greg na dům, uvnitř kterého byla mrtvola a místo činu, které je Grissom poslal zpracovat.
"Snad se nebojíš?" škádlila ho Sára.
"Tys to neviděla."
"To je ten horor natočenej rádoby jako autentické video ne?"
"Jo přesně ten. Je to strašidelný."
"Je to jenom film."
"Mluvíš jak Grissom."
U vstupních dveří domu se pozdravili s policistou, který přijel jako první. Řekl jim, že tělo je v dolním patře v kuchyni, ale dovnitř se s nimi rozhodně nechystal. Sáru ani Grega to nepřekvapovalo. Vešli do domu a rozdělili si práci. Na Grega padla kuchyně a tělo. Podle toho, co věděli, bude ještě chvíli trvat než přijede koroner.

.....

Za Gregem vrzly dveře.
"Ten policajt asi ještě hodně mrtvol neviděl." řekl nahlas. Předpokládal, že osoba, která vešla je Sára. "Není tu zas takovej nepořádek. Jenom dost krve a nějaký rozbitý sklo..."
Greg se otočil. Než stihl vůbec zaregistrovat, kdo to za ním stál, ucítil náraz do levého ramene, který ho srazil na zem pár metrů od mrtvého těla. Brzy pochopil, co se stalo, když ho rána začala pálivě bolet.

.....

Sára leknutím nadskočila. Chvíli uvažovala, jestli se jí náhlý zvuk jen nezdál. Ne, určitě nezdál, rozhodně právě slyšela výstřel. A blízko. Jakoby...z kuchyně. Sáhla po vlastní zbrani a opatrně vykoukla na chodbu, která spojovala všechny místnosti v dolním patře. Uvnitř domu bylo šero, proto neviděla pořádně, kdo to stojí ve dveřích kuchyně, ale rozhodně tam neměl, co dělat. A protože střílel tak měl zbraň. Snažila se vytěsnit z hlavy logické důsledky toho, že v místnosti, kde byl Greg, stál člověk s pistolí a vystřelil!
"Zahoď zbraň!" křikla na neznámého.
Vysoká silueta se překvapeně otočila jejím směrem a rychle zmizela kamsi k hlavním dveřím. Sára nemeškala a pospíchala do kuchyně.
"Proboha!" zarazila se na moment ve dveřích, když viděla Grega ležet na zemi, oblečení poblíž levého ramene měl zborcené krví. Klekla si vedle zraněného kolegy.
"Co je ti?" zeptala se a zírala na krvavou skvrnu na Gregově mikině. Byla to hloupá otázka, ale na druhou stranu, ke zjištění jak moc Greg vnímá stačila.
"Do háje, to BOLÍ" zaklel Greg a stočil se na bok.
Sára využila příležitost a podívala se mu na záda. Žádná rána.
"Sakra." zanadávala. "Není to skrz. Kulku máš pořád v sobě."
"Začíná to dost bolet."
Sára se rozhlédla. Nevěděla, kam střelec zmizel. Klidně se mohl pořád schovávat někde v domě. Chodbou viděla skrz otevřené vstupní dveře ven a schody do patra.
"Kde sakra je ten policajt?" zeptal se Greg. Pořád se kroutil na zemi. Rameno ho pekelně bolelo a nemohl hýbat celou levou rukou.
"Vstávej. Musíme pryč." zavelela Sára a tahala Grega za zdravou ruku na nohy.
Ten se sice postavil, ale musela ho podpírat. Rychle ho vyvedla ven. Hned za dveřmi je ale čekal další šok. U zdi domu ležel policista, který tam stál na stráži. Byl mrtvý. Zastřelený do hlavy. Greg se Sárou se na sebe vyděšeně podívali.
"Do auta. Rychle." řekla Sára a táhla Grega za sebou.
Dovlekla ho k autu a pomohla mu na sedadlo spolujezdce. Sama si rychle sedla za volant a otočila klíčkem v zapalování. Nic se nestalo.
"Co to sakra..." znovu zkusila motor a znovu nenaskočil. Greg jí vyděšeně pozoroval a čekal, co bude. Sáhla po vysílačce. Zůstala jí v ruce celá. Někdo ji vyrval z přístrojové desky.
"On byl v autě." Sára z Gregova hlasu slyšela, že je vyděšený k smrti. "Pořád tady někde je!"
"Ven." nařídila Sára a okamžitě vystoupila.
Greg jednou rukou otevřel dveře. Vykročil z auta ale skončil na kolenou a zdravou rukou se opíral o zem. Ztratil dost krve a sám už nedokázal ani stát. Sára sebrala z kufru lékárničku a ani se ho neobtěžovala znovu zavřít. Popadla Grega za loket a táhla ho do temného lesa, který celý starý dům obklopoval.

Sára by se nejraději sebrala a utíkala, jak nejrychleji by mohla. Bohužel to nešlo. Musela podpírat Grega, který se sotva držel na nohou a vést ho nočním lesem. Mohla by rozsvítit baterku, aby viděli na cestu, nechtěla ale riskovat, že by je vrah zpozoroval. Pořád nevěděli, kde je. To, že jim zničil vysílačku a motor auta, jen podporovalo to, že je možná sleduje. Uviděla strom dost velký na to, aby se za ním schovali oba a zamířila k němu. Posadila Grega na zem zády ke kmenu. Také se schovala a podívala se směrem, ze kterého přišli. Nic neviděla, ale slyšela, jak v listí šustí kroky. Potom se ve světle prosvítajícím mezi stromy objevila tmavá postava. Zvedla jednu ruku a tichem se ozvali dva výstřely. Sára se polekaně skrčila za strom.
"Kolik máš nábojů?" zeptal se Greg šeptem.
"Dvanáct."
"Předpokládejme, že on má zásobník na patnáct. Už vystřelil čtyři. Takže jsi ve výhodě."
"To mě má uklidnit?"
"Jen jsem si ujasňoval fakta."
Sára znovu vykoukla zpoza stromu. Zamračila se. Střelce nikde neviděla. Odešel nebo se blížil k nim? Chvíli poslouchala ale nic neslyšela. Nejspíš si jich nevšiml a odešel. Sundala z pásku baterku a posvítila na Grega. Poprvé měla šanci si ho pořádně prohlédnout. Byl celý bílý, na čele měl kapičky potu a třásl se.
"Jak ti je?" zeptala se.
"Zima."
Sára se rozhlédla kolem. Nevěděla, kde přesně jsou. Při útěku lesem se zamotali tak, že naprosto ztratila orientaci. Musí se dostat někam do civilizace. Ale nejdřív musí ošetřit Grega. Střelná rána není žádná legrace. Nejdřív se ale musí dostat na nějaké lepší místo. Někam, kde by se mohli utábořit na noc.
"Zvládneš ujít ještě kousek?"
Greg přikývl. Sára mu pomohla vstát a vedla ho směrem, kde doufala, že narazí na silnici, dům, nebo cokoli co by připomínalo civilizaci. Netušila, že jdou jen hlouběji do lesa.
.....

Po dvou hodinách se Sára rozhodla, že bude nejlepší se na noc utábořit a pokračovat až ráno. A také musela ošetřit Grega. Celou dobu se s ní snažil udržet krok, ale bylo vidět, že ho to hodně vyčerpává a že už mu moc sil na další pochod nezbývá.
"Zůstaneme tady." rozhodla. "Odpočineme si a ráno půjdeme dál."
Greg si sedl na zem a opřel se zády o strom. Ruka ho sice už tak moc nebolela, ale zato v ní začínalo brnět a nemohl pohnout prsty. Uvažoval, že by na to měl upozornit Sáru. Ta se k němu sehnula a začala mu rozepínat vestu.
"Co to děláš?" zeptal se poplašeně.
"Musím ti ošetřit tu ránu. Cos myslel?"
Greg neodpověděl. Místo toho si nechal pomoct z černé kriminalistické vesty a znovu se opřel o strom. Sára posvítila baterkou na vstřel v Gregově rameni.
"Vypadá to, že kulka nepoškodila žádnou tepnu ani kost. Je to jenom ve svalu."
Greg jenom přikývnul. Sára chvíli mlčela. Byla tu jedna věc, kterou mohla udělat, ale jestli by to Gregovi pomohlo nebylo tak moc jisté. Uvažovala o tom už nějakou dobu a teď se konečně rozhodla. Přemýšlela jak to Gregovi řekne a také jak to vůbec provede.
"Gregu?" začala nejistě.
"Hmm?"
"Musím ti tu kulku z toho ramene vyndat."
Greg se na ní podíval velkýma vystrašenýma očima.
"Cože?"
"Vidím ji, není moc hluboko." ujišťovala ho.
"Ale-ale-ale...tady nic nemáme, je to tu plný špíny....a je tma..." namítal Greg, ale z jeho hlasu Sára poznala, že ze všeho nejvíc se prostě bojí. Sama se také bála, ale věděla, že nemá jinou možnost. Kdyby se kov z kulky vstřebal do těla, dostal by Greg otravu krve.
"Co mám dělat?" zeptal se Greg.
Sára se zamyslela. "Lehni si na zem." nařídila. Potom vysypala všechny věci z obou jejich vest a prohlížela lékárničku. Moc toho tam nebylo. Vzala do ruky pinzetu. Naprosto netušila co dělat.
"Už jsi tohle někdy dělala, Sáro?" ozval se nejistě Greg.
"To si piš. Nejmíň stokrát." odpověděla mu suverénně.
"Myslel jsem na někom živym."
Místo odpovědi mu Sára nacpala mezi zuby svůj kožený pásek. Greg se na ní tázavě podíval.
"Tohle nebude zrovna příjemný." vysvětlovala. "Nechci aby sis prokousl jazyk."
Greg se chtěl zeptat, co přesně bude dělat, ale pak si to rozmyslel a řekl si, že bude lepší, když to nebude vědět. Sára mezitím polila pinzetu dezinfekcí z lékárničky a kolenem přimáčkla Gregovi druhé rameno k zemi. Nehrozilo tak, že by se nějak pohnul a Sára by ho nechtěně zranila ještě víc. Greg zavřel oči. Připadalo mu lepší, když se nebude dívat. Stejně jako se lidé odvrací, když jim doktor bere krev.
Sára co možná nejrychleji zajela pinzetou do Gregovy otevřené rány. Věděla, že to bolí, tudíž to chtěla co možná nejvíc urychlit. Greg pocítil v rameni prudkou bolest. Chtělo se mu křičet, ale místo toho zaryl zuby do pásku, který mu dala Sára. Věděl, že Sáře tahle improvizovaná operace také není příjemná. Nechtěl aby z toho měla ještě horší pocit než už má a proto se snažil zůstat potichu a nedat na sobě nic znát. Sára pracovala jak nejrychleji mohla a po několika dalších dlouhých vteřinách se jí podařilo pomocí pinzety kulku opatrně vytáhnout. Odhodila obojí mezi spadané listí. Znovu popadla baterku, kterou předtím pověsila na nízkou větev, aby získala aspoň trochu světla a přitom měla volné ruce. Posvítila si na ránu. Zdálo se, že se jí podařilo nepoškodit žádné cévy a, jak doufala, ani nervy.
"Gregu?" oslovila ho váhavě. Byl celou dobu tak potichu, že se bála jestli neomdlel. Zahodila pásek, který Greg doteď pořád drtil mezi zuby a čekala na nějakou reakci. Greg překvapivě otevřel oči. Sára ale z jeho pohledu poznala, že není tak úplně při smyslech. Nepřítomně se rozhlížel okolo. Nejspíš vůbec netušil, co se děje. Rychle mu ránu obvázala gázou z lékárničky.
"Slyšíš mě?" zeptala se znovu.
Greg přikývl. Na mluvení neměl dost sil.
"Jak je ti?"
"Nic moc." zašeptal. "Dneska už nikam nepůjdeme, že ne?"
"Ne. Zůstaneme tady až do rána." ujišťovala ho Sára. "A ráno až si odpočineš tak najdeme silnici."
"Fajn." souhlasil Greg a zavřel oči. Byl hrozně unavený a pálivá bolest v rameni také začínala pomalu ustupovat. Během minuty tvrdě usnul.
Sára ho starostlivě pozorovala. Trápilo ji, že mu musela způsobit bolest. Připomínala si, že neměla jinou možnost. Nemohla dovolit, aby dostal otravu krve. Vylovila z lékárničky stříbrnou alobalovou deku a přikryla s ní Grega.
"Promiň mi to." zašeptala.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 °Crazy-Princess° °Crazy-Princess° | Web | 8. března 2009 v 13:48 | Reagovat

spřátelíš??

2 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 8. března 2009 v 15:39 | Reagovat

jé nádherná povídka!:) jsem se i lekla :D

3 Petra Petra | E-mail | 8. března 2009 v 16:21 | Reagovat

jo tak tohle dílko miluju

4 Dana - SB Dana - SB | Web | 8. března 2009 v 17:53 | Reagovat

Uuuu no téda to je něco..ale to nemá ani jeden z nich mobil? Nebo je Nevada vážně tak mizerná  na signál? :)

5 Petra Petra | E-mail | 8. března 2009 v 17:56 | Reagovat

Dana: tím, že je tam všude poušť, sem tam nějakej ten les, tak tam asi moc signálu nebude;-)

6 Jana Jana | E-mail | 8. března 2009 v 19:26 | Reagovat

Dana: S mobilama by to bylo moc snadný:-)

7 melonka melonka | Web | 8. března 2009 v 19:30 | Reagovat

dům jak z Blair Witch už to mě nadchlo x), a ta neznámá postava, pronásleduje je ? nebo nepronásleduje je ? toť otázka ...

no doufám, že Sara je na tolik chytrá, že tu zahozenou pinzetu i s projektilem vezme k sobě, už  jenom z toho důvodu, že ten projektil je důkaz...to akorát se mi zdálo ze Sařiny strany neuvážené , když je kriminalistka x)

ohledně toho signálu, jak my můžeme vědět jak je pokryté mobilní sítí  Las Vegas  a okolí....určitě nějaký signál by tam  na některých místech by měl jít chytit

8 Ami Ami | Web | 8. března 2009 v 21:15 | Reagovat

Moc hezky!! A máš u mě diplom za SB!

9 Wendy Wendy | 9. března 2009 v 18:38 | Reagovat

To je moc hezká povídka. Jsem si na ní zase jednou šmákla:-) Mobily neřešte prostě je to tak jak to je a je to skvělý

10 Verča Verča | Web | 10. března 2009 v 16:40 | Reagovat

parádní a suprová povídka, rychle pokráčko...

11 Teddy Teddy | Web | 17. března 2009 v 10:52 | Reagovat

Tak tohle se mi hodne libi! Chudak gregoun :(

12 Šárka Šárka | 24. dubna 2009 v 12:15 | Reagovat

Páni další výborně napsaná povídka!!!! OPravdu jsem si šmákla!!! A Gregího jak nějakej neznámej střelil, nádhera!!! Doufám že mu příště bude líp!!

13 Marťa Marťa | 13. května 2009 v 5:33 | Reagovat

Skvělý příběh! Je to napínavý, takže prosím o pokráčko:-)

14 Paja Paja | 11. srpna 2009 v 21:20 | Reagovat

Ahojky je to vážně, vážně super story. Přesně tak holky, mobily nereště! Chtěla bych se zeptat jestli bude pokráčo? Jsem strašně zvědavá jak to dopadne:-). Díky za odpověd

P.S Máš suprovej blog! Vážně fantastickej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama