Still Alive, Buddy? - II. část

10. března 2009 v 8:00 | Cinka |  Povídky od vás
Tak lidičky, máme tu druhou a zároveň poslední část povídky od Peťulky. Věřím, že se vám bude líbit stejně jako mně. Jdeme na to. ;-)

Major Donaughy ve své plné polní přešel z karavanu s technikou na druhou stranu policejní barikády.
"Kriminálka?" zavolal na čtyři lidi posedávající za auty na obrubníku. Všichni se okamžitě zvedli s napnutými výrazy ve tvářích. "Utáhněte si neprůstřelný vesty," poručil Donaughy. "Zůstanete vzadu, až půjdeme dovnitř, ale stejně chci, aby každý z vás měl zbraň přichystanou. Tohle nebude jako v akčních béčkách," varoval.
"Máte nějaký krytí?" zajímal se Warrick.
"Máme na protější střeše snipery," odpověděl velitel SWAT a rychle dodal: "Nedívejte se tam, ať ti uvnitř nemají podezření."
"Jasný," zamumlal Rick a donutil se dívat přímo před sebe.
"Veliteli Donaughy!" zavolal najednou jeden z členů zásahovky. "Pojďte sem!"
"Co je, Pulaski?" Donaughy ke svému podřízenému přistoupil a podíval se směrem k prosklené části bankovní stěny. "Zbraně připravit!"
***
Brass se začal ve víru dění poněkud ztrácet. Snažil se lupiči vytrhnout nebo ho nějak zneškodnit, ale nešlo to. Raději sebou přestal mlít, aby zločince ještě víc nerozzuřil.
Ten, který postřelil Grega ho teď dotáhl k prosklené stěně budovy. Přímo před přepadenou bankou byla rozestavena policejní auta a černé vozy zásahovky. Detektiv zahlédl, jak velitel SWAT, kterého už několikrát potkal na různých výjezdech, cosi řve na své lidi. Jim se ohlédl zpět do míst, odkud ho lupič vytáhl, a uviděl druhého kumpána držícího zbraň Gregovi na spánku s druhou rukou obtočenou kolem kriminalistova prověšeného těla. Jim usoudil, že Greg je v bezvědomí.
Náhle však jeho pozornost opět upoutal jeho únosce. Mladík namířil pistoli na spodek skleněné tabule a vypálil. Sklo se s hlasitým třeskotem rozletělo a zbyla po něm obří díra, kterou bylo perfektně vidět na zasahující policisty. Brass pocítil ústí hlavně pod uchem.
"Fízlové!" zaječel střelec divoce. "Máme rukojmí! Máme..." jeho slova umlčel výstřel. Detektivovu tvář ohodila sprška krve a pak ho náraz strhl dozadu. V tom zmatku se rozlehl i druhý výstřel, ale Jim ho neslyšel. Jakmile se vzpamatoval z šoku ze střelby a z toho, že ten, který postřelil Grega a který jeho samotného držel před sebou jako živý štít teď ležel na zemi a půlka jeho hlavy byla rozprsklá na podlaze, se přetočil přes bok a sháněl zraněného kolegu.
Byl sotva dva metry od něj. Lupič, který ještě před chviličkou držel Brassovu pistoli, teď sebou s prostřeleným hrudníkem házel na zemi a prskal krev na všechny strany. Jim ho viděl, jak znovu zvedl zbraň a namířil jí opět na Grega.Ten ležel nehybně na zemi a nejevil jedinou známku vědomí. Jim s hrůzou zjistil, že lupič ho zřejmě chce zastřelit, a tak se vrhl vpřed a vykopl mu zbraň z ruky.
"Áúúú! Zařval lupič a chytil se za nakopnuté prsty.
"Příště to bude hlava," zavrčel Jim a padl na kolena vedle Grega. V rychlosti mu začal kontrolovat puls. Periferním viděním zachytil, že se dírou v okně dere dovnitř zásahovka.
"Jime!" vykřikl Grissom a v mžiku klečel vedle něj. "Jste v pořádku?" strachoval se.
"Já jo, ale tady mladej má namále," zamumlal Brass a vložil dlaň pod výstupní ránu na Gregových zádech. Po vteřině jí vytáhl celou zkrvavenou.
"Co se stalo?" ptal se Gil rozrušeně a zkoumal neživě vyhlížející levou ruku svého podřízeného.
"Zrovna teď?" Jim stiskl obě dlaně na Gregově rameni ve snaze zastavit krvácení dřív, než ztráta krve jeho mladého kolegu zabije. "Teď se mu tím pohybem zas obnovilo krvácení. A jestli se ptáš, co se dělo na začátku, podívej se támhle," ukázal ke zdi, která jim v uplynulých několika hodinách skýtala úkryt.
Grissom se zvedl, pomalu tam přešel a zastavil se u rozmazaného cákance krve, který s sebou pravděpodobně strhla střela. U něj byla na zemi rozmazaná krvavá skvrna a stopy po vlečení. Grissom je následoval až ke zdi a zarazil se u velké krevní kaluže na zemi a skvrně po stékání krve na zdi. Bylo tu i několik menších kalužek a krvavé otisky rukou a oblečení. Gil odhadoval, že tu může být tak litr a půl krve a když k tomu přičetl i to krvácení, které se teď Gregovi opět rozběhlo, celkem mohl přijít tak o něco pod dva litry krve. To je na člověka Gregovy tělesné stavby téměř fatální množství.
Někdo mu položil dlaň na rameno. Otočil se a střetl se se Sářiným pohledem. "Grega už odvezli do nemocnice," řekla.
"Jak je na tom?" zeptal se Grissom pochmurným tónem.
"Bídně." Sářin hlas byl podivně dutý. "Dali mu kyslíkovou masku, zafixovali ruku a snažili se zastavit to krvácení, ale zatím neznají jeho krevní skupinu, takže mu nemůžou dát transfůzi."
"B negativní," zahučel Gil. Sára nechápavě zdvihla obočí. "Má to napsané v osobní složce," vysvětlil.
"Aha," pochopila Sára. "To je logický. Asi by tě mohlo zajímat, že Brass tu zůstal."
"Proč?"
"Tvrdí, že je v pořádku a chce vypovídat." Sára se sarkasticky ušklíbla. "Měl bys ho přemluvit, ať se aspoň dá prohlédnout. Chová se jak nadrogovaná veverka."
"Prosím?" Grissom si nebyl jistý, co si pod tím výrazem představit.
"Víš co? Jdi tam ty, já to tu zvládnu," rozhodla Sára a postrčila ho dopředu. Když se vzdálil, pořádně si prohlédla krev všude okolo. "Bože Gregu, co ti to udělali?" zeptala se sama sebe.
***
Grissom přišel zpět k Brassovi, který cosi překotně vysvětloval jednomu policistovi. Zuřivě u toho mával rukama a vypadal všelijak, jen ne v pořádku.
"Jime?" oslovil ho Grissom opatrně.
"Gile, chvála Bohu," otočil se k němu detektiv.
"Jak se cítíš?" zeptal se kriminalista.
"Už jsem ti říkal, že mi nic není," odpověděl Brass popuzeně. "Ale ty by sis měl dělat starosti. Sanders mi tu za tu dobu dvakrát omdlel a skoro vykrvácel. A možná by tě mohlo taky zajímat, že Warrick jel s ním do němocnice a Nick hned za nima."
"Dobře," přikývl Grissom a utvořil si v hlavě seznam podle důležitosti a podle toho, co může v daném okamžiku dělat. "Můžeš mi nějak vysvětlit, jak se to tu seběhlo?"
"Jo, no..." Jim se poškrábal na hlavě. "Věšli jsme dovnitř... já se jednoho úředníka chtěl zeptat, kde má vedoucí kancelář, a v tu ránu sem vlítly tyhle dvě esa s bouchačkou," ukázal na mrtvého lupiče. Druhý už byl na cestě do vazby.
"Zbraň měli jenom jednu?" ujišťoval se Gil.
"Jo, jo," přikývl detektiv. "Chvíli jsem se s tím ozbrojeným dohadoval a on pak postřelil Sanderse. Já svojí pistoli zahodil a ten druhej šílenec jí sebral."
"Jedna věc mi nesedí." Podotkl Gil. "Greg byl postřelen támhle, že?" ukázal na místo, kde našel krvavé cákance. Jim přikývl. "Tak jak to, že krvácel u zdi?"
"Donutili mě ho tam přitáhnout," vysvětlil Jim. "Opřel jsem ho o zeď. Líp se mu tak dýchalo."
"To byl dobrý nápad," pochválil ho Grissom. "Skoro jako ty tvoje šifry."
"Drželi mu pistoli u hlavy. Nemohl jsem říct nic konkrétního, aniž bych mu pak šel na pohřeb."
"To je v pořádku," klidnil ho Gil.
"Hej, pánové," oslovila je Sára. "Koukejte, co jsem našla," řekla a ukázala jim plastovou šroubovací nádobku se zmačkanou zkrvavenou kulkou uvnitř. "Našla jsem jí v rohu, odrazila se ode zdi."
"To je ta, co sejmula Sanderse," určil Jim.
"Jestli je odražená od dlažby, těžko porovnáme balistiku," zapochyboval Gil.
"Možná, ale můžeme určit ráži," opáčila Sára. "Vsadím se s tebou o co chceš, že z ní dostanu Gregovu DNA."
"Já ti to povím i bez extraktoru a turbanu na hlavě," podotkl Jim.
***
Catherine dostala zprávu od Nicka, že se sejdou v nemocnici, vykašlala se na telefony, McKeena, který namítal, poslala do háje a vyrazila do Desert Palm.
Na parkovišti si všimla stříbrného auta kriminálky a zaparkovala vedle něj. Cestu na příjem si nepamatovala. V hlavě jí utkvělo jen to, jak se sympatického postaršího doktora ptala na cestu příslušnému sálu. Doběhla tam a spatřila na lavičce sedět Nicka s Warrickem, jak si spolu něco potichu povídají.
"Nejdu pozdě, že ne?" vyhrkla Catherine.
"Nejdeš, neboj se," uklidnil ji Nick. "Teď ho operujou."
"Co se mu vlastně stalo?"
"To se zeptej Ricka," přesměroval ji Nick. "Byl v tý sanitce."
"Střelili ho do ramene," objasnil Warrick. "Ta kulka prej možná trefila nějakou cévu, protože to pořád krvácelo. Naštěstí mi Sára napsala po mobilu jeho krevní skupinu, takže mu mohli dát transfuzi už v sanitce."
"Díky Bohu." Catherine se svalila vedle nich na sedačku.
"Jak to vypadá?"
"Moc dobře ne," posmutněl Warrick. "Má porušený krevní řečiště v levý ruce a co jsem pochytil od zdravotníků, prsty se mu přestávaly dokrvovat. Ale určitě to spraví."
"Kolik ztratil krve?" otočila se Cath na Nicka.
"Hodně," zahučel. Pak dlouho zůstali zticha, jen čekali na zprávy o Gregovi.
Po nekonečném napínání nervů se ze sálu vynořil doktor a zamířil k nim. Kriminalisté hbitě vyskočili.
"Jak je na tom?" vyhrkla Catherine, než se její kolegové zmohli na slovo.
"Bude v pořádku," usmál se doktor. "Teď spí. Zítra za ním můžete zajít."
"Až zítra?" Catherine vypadala viditelně zklamaná. "Ne hned?"
"Ne," zavrtěl doktor hlavou. "Pan Sanders musí odpočívat. Teď je stejně ještě pod vlivem narkózy, nevnímal by vás."
"Co mu vlastně přesně bylo?" zajímal se Nick.
"Průstřel ramene. Projektil porušil žílu, proto tak krvácel. Dále utrpěl zlomeninu lopatky. Dali jsme mu transfuzi a zafixovali ruku. Uzdraví se."
"Za jak dlouho ho pustíte?" otázal se Warrick.
"Až to bude bezpečné." Doktor nasadil milý, ale přesto nekompromisní výraz. "Teď radši běžte domů, stejně vás za ním nepustíme."
Catherine se neochotně otočila a následována stejně neochotnými kolegy odkráčela.
***
Druhý den dopoledne se Greg probudil z podivně únavného stavu a první, co ho uhodilo do očí, byl nepovědomý bílý strop. Pak ucítil pach dezinfekce. Chtěl se posadit, ale zjistil, že nemůže pohnout levým ramenem. Opatrně k němu natáhl pravou ruku a nahmatal tvrdou vrstvu obvazů.
"Zvykej si na to, pár týdnů ti to zůstane," ozvalo se vedle něj. Greg prudce otočil hlavu a spatřil Catherine, jak stojí u okna. Nemocnice, docvaklo mu. "Jak se cítíš?" zeptala se Cath a sedla si na židli vedle postele.
"Jako po kocovině," zívl Greg a promnul si oči. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Necelý den," řekla Cath. "Ale většinu z toho udělala narkóza a sedativa."
"Na co narkóza?" nechápal Greg, ale usoudil, že narkóza je důvod, proč je mu tak špatně.
"Protože sešívat ti rameno naskrz bez uspání by bylo nehumánní."
"Aha," hlesl Greg. Pak mu docvaklo, proč je v nemocnici. "Bude ta ruka v pořádku?"
"Neboj se, bude," uklidnila ho Catherine a opatrně vzala jeho levou dlaň do své. Jeho ruka byla studená, ale barva už se blížila normálu. "Doktoři říkají, že prokrvení už je dobrý. Tvoje ruka už je zase jen a jen tvoje."
"Hezký to vědět," zívl znovu Greg. Začínal být podivně ospalý.
"Už půjdu," řekla Catherine, když viděla, jak je unavený. Natáhla se a zlehka ho políbila na tvář. "Prospi se."
"A Cath?" zavolal na ní, když už sahala po klice. "Díky."
***
Brass zabrzdil svůj taurus před nemocnicí Desert Palm. Od Catherine se doslechl, že Greg už je vzhůru, komunikuje a začíná se zotavovat. Jim nevěděl proč, ale chtěl se ujistit, že kolegovi sic nechybí a že vážně bude v pořádku. Navíc ho chtěl upozornit, že vedoucí vyšetřovatel ho v brzké době navštíví a vyslechne.
Když zaklepal na dveře pokoje otevřel, Greg seděl s polštáři pod zády kvůli lepší opoře a díval se z okna. V mžiku otočil hlavu na vchod a zatvářil se překvapeně. "Tebe bych tu nečekal."
"Já bych taky nečekal, že tě uvidím zrovna tady," opáčil Jim bodře.
Greg se ušklíbl, ale pak zase zvážněl. "Když už jsi tady, tak... chtěl jsem ti poděkovat, žes mi pomoh."
"Myslím, že jsem ti to dlužil," řekl Brass a zabral si židli. Greg se na polštářích posunul trochu výš.
"To je jedno," zavrtěl hlavou. "Nebejt tebe, už bych tu nebyl."
Jim chvíli mlčel. "Jak to zvládáš?" zeptal se pak.
Greg pokrčil zdravým ramenem. "Ruku už cítím, můžu pohnout prstama a rameno mám umrtvený. Asi by se hodilo říct naštěstí."
"Za tejden ti vyndají stehy a pustí tě domů," řekl Brass. "Nějakou dobu pak budeš doma s tímhle postrojem a pak se vrátíš do práce."
"Tak dlouho?"protáhl Greg obličej. "Ne, víš co?" Příští tejden už přijdu. Nechci, aby kvůli mě práce stála."
"Tak to prr," brzdil ho Jim. "Příští tejden si možná tak sám uvaříš kafe, ale rozhodně nepůjdeš do práce, to ti garantuju."
"Ale..." chtěl namítnout Greg, jenže nedostal šanci.
"Sandersi," přerušil ho Jim. "Kdybys teď nedostával koktejl různých léků, plazil by ses tu v agonii po zemi. Nebo si už nevzpomínáš, jak to bolelo?"
Greg neodpověděl, jen odvrátil hlavu na druhou stranu.
"Mlčení znamená souhlas," zabručel detektiv vítězoslavně.
"Tím chceš říct, že ve chvíli, kdy vypadnu z nemocnice, mi stopnou veškerý prášky?" zeptal se Greg. V jeho hlase bylo cosi mezi smutkem, naštváním a ponížením.
"Ne, to ne," zavrtěl Brass hlavou. "Pochopitelně, že ne. Ale zdrogovanej jít do práce nemůžeš."
"To je fakt," uznal Greg. Opět se rozhostilo tíživé ticho. "Přežili to všichni?" zeptal se pak kriminalista.
"Ten, co tě postřelil, chytil jednu do hlavy," řekl Jim.
"Aha," hlesl Greg. Nevypadal, že by ho to nějak zvlášť potěšilo.
"Ale abys neměl zbytečný výčitky," snažil se ho povzbudit Jim, "ten týpek měl na svědomí už tři vloupačky, škodu za pěknejch pár táců a jeho pistolí umřeli dva lidi."
"Slušnej rejstřík," uznal Greg. "A ten druhej?"
"Ten jí koupil do plic a jen co toho bude schopnej, půjde na hodně dlouho do státní věznice se společnou sprchou, prací šest dní v tejdnu, stovkou chlapů na patře a návštěvama každej druhej čtvrtek."
"A ti další rukojmí?" chtěl vědět Greg.
"Jsou v pořádku," potěšil ho Brass. "Ten dědula dokonce dostal důchod a bonus k tomu."
"To je fajn," usmál se Greg. "Takže ve výsledku jsem jedinej, kdo se nechal sejmout, co?"
"To byla moje vina," zamračil se Brass. "Měl jsem tě líp hlídat a neprovokovat toho machra."
"Nejsem malej," oponoval Greg. "Umím se o sebe postarat sám."
Jim chtěl něco říct, ale přišla mu na mobil zpráva. S mrzutým "omluv mě" vstal, přešel do rohu místnosti a vyřídil telefonát s dispečinkem.
"Musím jít," řekl, když skončil. Greg tázavě zvedl obočí. "Mrtvola v kontejneru na biologickej odpad," vysvětlil detektiv a ušklíbl se. "To zas bude smrad."
"No, čistě vzato se trefili," zauvažval Greg. "Biologie to fakt je."
Brass se rozesmál. "Jsem rád, že se ti zas vrací smysl pro humor," řekl a natáhl se po klice. "Drž se," dodal ještě a odešel.
Greg sledoval, jak se za ním zavírají dveře, a pak obrátil pozornost zpět k oknu. Najednou se necítil tak sešněrovaný starostmi, jako se cítil už od své nehody. Bariéra, která byla mezi ním a týmem noční směny, do kterého se tak urputně snažil dostat a teď už mu zýval jen takový kousíček, se pomalu začala rozpadat.

THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stepanka Stepanka | 10. března 2009 v 12:41 | Reagovat

Krásný konec :) Celá ta povídka je úžasná a .. a .. a .. idu si jí přečíst znova :D :) Sem moc ráda že to tak krásně dopadlo

2 Verča Verča | Web | 10. března 2009 v 15:46 | Reagovat

Vydařená povídka, pěkný konec a živý Greg :-)

3 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 10. března 2009 v 23:32 | Reagovat

konečně jsem se dočkala:ú bezvadná povídka!:) jsem ráda žhe je Greg živý:)

4 Jana Jana | E-mail | 11. března 2009 v 19:29 | Reagovat

Mooooooooc krásný. s Cath bych si to v tý nemocnici s radostí vyměnila.

5 Petra Petra | E-mail | 11. března 2009 v 21:06 | Reagovat

lidičky já si nemůžu pomoct ale prostě se mi to nelíbí. Running Time je mnohem lepší.

6 Jana Jana | E-mail | 12. března 2009 v 18:25 | Reagovat

Petra: Dej pokoj prosimtě. Myslím, že mi všichni daj za pravdu když řeknu že všechny povídky tady jsou pěkný.

7 Wendy Wendy | E-mail | 13. března 2009 v 7:59 | Reagovat

Holky nechte už toho! Píšete obě krásně a neříkejte pořád že ne. Když řikám že jo tak jo:-) Tahle povídka je krásná a Running time je taky krásný a všechny povídky tady jsou krásný. Celý je to tu krásný:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama