Stil Alive, Buddy?

3. března 2009 v 12:15 | Cinka |  Povídky od vás
Pamatujete na Janinky povídku Running Time? Tak tohle je takové volné pokračování. Autorem je pro změnu Peťulka. Rozhodně to ale stojí za přečtení. Přeji pevné nervy. ;-)


Na jaře se v Las Vegas zvedá teplota a úměrně s ní i podrážděnost policejních jednotek. Zásahy v parném vedru jsou noční můrou každého policisty, a nejvíc detektiva Brasse.
Ten samý detektiv Brass právě vystupoval ze svého taurusu a v doprovodu kriminalisty Sanderse vcházel do pobočky banky v jihozápadní části města.
Jejich úkolem bylo promluvit si s vedoucím a v ideálním případě i prohlédnout jeho kancelář.
Brass se zastavil v polovině schodiště vedoucího do banky a čekal, až ho Greg dožene. Od doby, kdy kriminalista před nedávnem po autohavárii přišel o slezinu, zlomil si nohu a způsobil si zápal plic, už mu to neběhalo tak rychle a Brass věděl, že část viny leží i na jeho bedrech.
Greg ho konečně dohnal a detektiv spustil: "Doufám, že ten chlápek nevezme do zaječích. Nevím, kdo by ho chytal."
"Ty, ne?" odtušil Greg.
"V mým věku?" Jim zavrtěl hlavou a přidržel dveře, aby mohl Greg vejít. Ten jen pokrčil rameny a vklouzl dovnitř.
V hale bylo téměř prázdno, jen jeden stařík se hádal s mužem za přepážkou. Ke strážcům zákona dolehly jen útržky rozhovoru "…saháte na můj důchod…" "moje naspořený peníze…" "sprostý mizerové!..." a pár dalších nadávek.
"Taky se těšíš do penze tak, jako já?" nadhodil Jim a vydal se k jedné z volných přepážek. Greg jen znovu pokrčil rameny a následoval ho.
"Dobrý muži," oslovil detektiv úředníka sedícího za přepážkou, zatímco Greg stál asi metr za ním a tvářil se nezúčastněně, "mohl byste nám prozradit, kde..."
"Ani hnout!" zaječel někdo od vchodu. Jim bleskově tasil zbraň, skočil před Grega a napřáhl. Kriminalista zacouval za kolegu a poplašeně sledoval dění.
"Tohle je přepadení!" křikl od prosklených dveří zamaskovaný muž, spíše teenager, a namířil směrem k ostatním pistoli. Těžko říct, jestli pravou nebo atrapu. Vedle něj stál další člověk, nejspíš také mladý, i když i o tom mohl detektiv pochybovat.
"Nedělám si srandu!" zařval znovu ten ozbrojený, namířil na Jima a o pár kroků se k němu přiblížil. "Zahoď to!" přikázal.
"Ty první," opáčil Brass a v duchu se modlil, aby ta zbraň aspoň nebyla nabitá.
"Nehraj si se mnou, blbče!" vřískl lupič a ruka se mu skoro ani nerozhoupala. "Zahoď tu bouchačku!" Jeho hlas byl mladý, otrávený, naštvaný a nebezpečný.
"Jsem polda," oznámil mu Jim a volnou rukou pomalu sáhl pro odznak. "Takže teď se urychleně zbav tý pistole, nebo je s tebou ámen."
"Se mnou ámen nebude, to spíš s tebou, jestli budeš ještě dlouho prudit," ujistil detektiva bandita uštěpačným tónem.
"No né, teď se fakt bojim," zapištěl Jim přehnaně afektovaným hláskem a odjistil svou zbraň.
Lupič znuděně protočil oči a najednou vypálil. Střela proletěla těsně kolem detektivovy hlavy. Dřív, než stihl Jim nějak zareagovat, zaslechl za sebou bolestný výkřik a pád čehosi na podlahu. Okamžitě zvedl ruce nad hlavu a otočil se. Greg, který ještě před setinkou vteřinky stál za ním a dával setsakramentský pozor, se teď kroutil na podlaze, chytal dech, sténal bolestí a z levého ramene mu crčela krev. Jim odhodil svou zbraň na zem a v mžiku poklekl ke zraněnému kolegovi.
Greg měl vstupní ránu těsně pod klíční kostí. Naneštěstí utržil nikoli pouze vstřel, nýbrž průstřel. Jim si při pohledu na silně krvácející výstupní ránu lehce domyslel, že kulka mu prošla i lopatkou. Největší strach mu ale dělala ztráta krve. Přestal vnímat okolí, sundal si sako, sroloval ho a přitiskl ho na obě rány. Greg znovu vykřikl.
"To bude dobrý, Sandersi," zamumlal Jim, jak se snažil z hlavy vytěsnit to, že v rozšklebené výstupní ráně zahlédl kusy rozlámané lopatky. "Bude to dobrý."
"Příště budu mířit líp," prohlásil střelec jakoby mimochodem. Detektiv po něm střelil jedním ze svých nejošklivějších pohledů a přál mu muka v horoucích peklech. "Ke zdi!" rozkázal lupič.
Jim se obrátil na zraněného kolegu. Greg byl najednou nepřirozeně bledý, na čele se mu perlil pot, dýchal přerývavě a oči měl lesklé od slz. Při představě hýbat s ním Jimovi zatrnulo, měl však nepříjemný pocit, že neposlušnost by jim oběma příliš neprospěla.
"Zatni zuby," zašeptal mladému kriminalistovi. Ten se na něj nechápavě zadíval. Když mu došlo, co po něm detektiv chce a co se bude dít, chytil se zdravou rukou za prostřelené rameno a nechal Brasse, aby ho s jeho vlastní pomocí dopravil pár metrů k betonové stěně budovy.
"A tam zůstanete!" zaječel ozbrojený lupič a zamával pistolí nad hlavou. Jeho kumpán se mezitím chopil Brassovy služební zbraně.
"Ty už si taky trhni nohou," zaklel Jim neslyšně na jeho adresu. "Ne, Sandersi, neusínej," napomenul Grega, když si všiml, jak mu klesají víčka.
"To... bolí," sykl Greg a pevně zavřel oči.
"Já vím, že to bolí, ale teď spát nemůžeš," domlouval mu Brass. Uvolnil své sako z kriminalistova ramene a naneštěstí zjistil, že rána stále vydatně krvácí.
"Hej ty, Desperado!" křikl detektiv. Oba lupiči se otočili Jim vstal a o pár kroků se k nim přiblížil. "Pusťte mýho kolegu. Je zraněnej."
"Jseš blbej, chlape?" vřískl druhý útočník, ten, který nestřílel. Vydal se k Jimovi a rukama mával v typicky rapperských gestech. "Jo pardon, ty jseš policajt, tak to je mi jasný."
"Je zraněnej," zopakoval Jim. Narážku na své povolání přešel, i když nejradši by tomu výrostkovi uštědřil jednu ze svých kousavých poznámek nebo ještě lépe, jeden ze svých pravých háků. "Ztrácí hodně krve. Bez odborný pomoci umře."
"No tak umře, o poldu míň!" zahlaholil mladík a potěšeně tleskl rukama. Vypadal nadmíru spokojený sám se sebou.
Jimovi se tenhle rozhovor zamlouval čím dl tím míň. "Jo, a pak taky bude o jednoho dva grázly míň, až dostanete trest smrti."
"Žádný propouštění nebude," rozhodl střelec. "Je to naše páka a já páky nepouštím."
"Jestli to nepřežije," zavrčel Jim s pěstmi zaťatými, "tak nejenže přijdete o páku, já vás oba zatknu za ublížení na zdraví s následkem smrti a neposkytnutí první pomoci. A protože poroty přímo nesnášej zabijáky policistů, možná mi projde i vražda. Nezní to krásně?"
"Zalez k tý zdi," vykřikl střelec, "Než to tvůj parťák koupí mezi oči!"
"Ale on to nevydrží," připomněl znovu Jim nasupeně.
"Jeho problém," pokrčil rameny ten, co držel jeho služební pistoli. Detektiv pochopil, že tohle nikam nevede a zacouval zpět ke zraněnému kolegovi.
"Nepustí... nás?" zeptal se Greg potichu.
"Ne hned," připustil Jim, nehodlal ale nechat Grega propadnout panice. "Chvilku to potrvá, ale dostaneme se ven, neboj."
"Mně... nemusíš... konejšit," ohradil se Greg. "Jsem... kriminalista."
"No jo, já vim," povzdechl si Jim. "Ne že tě napadne umřít, než přijede zásahovka."
***
"Grissome, už se ti ozval Brass?" zajímalo Sáru.
"Ne, proč?" otázal se vedoucí noční směny.
"Protože s Gregem jeli pro toho týpka už před hodinou," oznámila Sára.
"Asi se cestou stavili na jídle," usoudil Gil.
"Greg? S Brassem?" Sára si zaťukala volnou rukou na čelo, zatíco druhou do sebe cpala vegetariánský sendvič.
"Nehledej ve všem problémy," zamračil se Grissom.
"Gile!"zaječela Catherine z chodby. Během vteřinky kriminalistka vletěla do místnosti. "Už jste to slyšeli?"
"Co?" podivil se Grissom. Sára jen pokrčila rameny.
"Na Sedmý prej přepadli nějakou banku," vysvětlila šéfka odpolední směny. "Nick s Warrickem každou chvíli dorazí sem. Ale víš, došlo mi... Jim s Gregem tam taky nekde jsou, ne?"
"Jo," souhlasila Sára. "U Liberty Business. Šéfík je podezřelej ze zpronevěry."
"Liberty Business?" ujišťovala se Catherine s hrůzou v tváři. "Tak to je pěkně v háji."
Grissom neřekl ani slovo, ale vytáhl z kapsy telefon.
***
Jim znovu stáhl své sako pevněji kolem Gregova ramene. Krvácení už trošku zpomalilo, ale detektiv si nebyl jistý, zda by to nemohlo být způsobeno snížením kriminalistova tlaku.
"Nelepší se to... viď?" zaskuhral Greg a s velkým přemáháním si prohlížel zraněné rameno.
"Zas tak hrozný to není," zamumlal Jim a po očku sledoval oba lupiče. "Dostaneš se z toho."
Greg si odfrkl. "Je... mi... zima," ozval se znovu po chvíli. Jim chtěl odpovědět, přerušil ho však nenadálý zvuk. Detektiv si s hrůzou uvědomil, že se ozývá jeho telefon.
"Co to je?!" zařval střelec jako raněný tur a přiřítil se k oběma rukojmím s pistolí namířenou na Grega. "Co to má znamenat?" ptal se rozzuřeně.
"To je telefon, příteli," vysvětlil Brass trpělivě. "Dá se tím mluvit. Třeba si na mně vzpomněla bejvalá..."
"Sklapni zobák!" přerušil ho druhý lupič a namířil služební zbraní Gregovi na hlavu. "Teď to zvedni."
Jim by za normálních okolností telefon zvedl k smrti rád, bylo mu však jasné, že říct do telefonu ""pošlete na ty šmejdy zásahovku" jen tak nemůže.
"Haló?" zaptal se, když přijal hovor, a snažil se o co nejklidnější hlas.Kupodivu se mu to i celkem dařilo.
"Jime?" Grissomův hlas byl nezaměnitelný. Kdyby Brass neseděl namáčknutý ke zdi, asi by se mu samým štěstím podlomila kolena. Nemohl však riskovat Gregův život, tak zůstal netečný.
"Jo. Co chceš?"
"Jste v pořádku?" zeptal se Gil.
Ne, tvůj podřízenej má hlaveň mezi očima, chtěl Jim říct, ale došlo mu, že to není nejlepší nápad. "Dá se to tak říct."
"Děje se něco?" Grissoma už zřejmě začalo jímat podezření.
"Greg přinesl výsledky tý balistiky," plácl Jim. Chtěl Grissoma přivést na stopu, aniž by ohrozil Gregův mladý život. Jen doufal, že zločinci to nerozluští.
"Cože?" Gil naprosto nechápal.
"Fractura scapuly," vysvětloval dál detektiv. Byl si jistý, že latinský název lopatky krom něho a Grega v téhle místnosti nikdo nezná.
"Prosím?" Grissom pevně svíral telefon. K Sáře a Catherine se teď připojili i Warrick s Nickem a všichni na něj jen zírali.
"Je to případ toho finančníka. Prach na obou předních," mlel Jim dál.
"Zkrať to," zasyčel lupič a přitlačil hlaveň pistole Gregovi na čelo. Kriminalista pevně semkl víčka k sobě a zatnul zuby. Vypadal, jako kdyby byl už na prahu bezvědomí.
"Jime," zeptal se Grissom, když jakž takž zpracoval předchozí sdělení, "je ti něco?"
"Ale vůbec ne," vyvrátil Jim a pokusil se o smích.
"A Gregovi?" tázal se Gil dál.
"Jo ty myslíš tu trubku na šestý čakře?"
"Zkrať to!" upozornil ho znovu lupič.
"Nechápu," konstatoval Grissom.
"Smůla," podotkl Jim a zavěsil.
"Kdo to byl?" zeptal se střelec nepříjemně. Druhý stále mačkal hlaveň Jimovy zbraně Gregovi na čelo, až kriminalistovi kolem ústí hlavně červenala kůže.
"Náš šéf," pokrčil rameny Brass. "Furt něco chce." Ze snahy zachovat chladnou hlavu se koupal ve vlastním potu.
"Váš šéf?" zopakoval střelec.
"Jo," souhlasil detektiv. "To je ten chlápek, co buzeruje od nevidim do nevidim."
"Máte společnýho šéfa?" otočil se muž s Jimovou pistolí na Grega. "Odpověz!" zařval.
"J-jo," zakoktal Greg. Otevřel oči, ale stále se snažil dívat se kamkoli jinam, jen ne na pistoli před sebou.
"Tak, spokojení?" bránil ho Brass. "Řek vám, co jste chtěli, tak už ho nechte bejt."
"Nezlob!" vyštěkl střelec, ale pak se oba stáhli a šli strašit dědečka, který se prve hádal kvůli důchodu a teď se krčil v protějším rohu.
"Jak je ti?" optal se Jim Grega šeptem.
"Zima..." Gregův hlas byl sotva slyšitelný, plný bolesti a jakoby tlumený. Jeho oči se upíraly do prázdna a vypadaly podivně skleněně. Hypovolemický šok, pomyslel si Jim při pohledu na krvavou kaluž na zemi, Gregovu rudě skvrnitou košili a své vlastní zmáčené sako.
"To bude dobrý," snažil se ho uklidnit, i když vlastně nevěděl, jestli uklidňuje zraněného kolegu nebo sám sebe. Položil mu dlaň na čelo. Zjištění ho ani trochu nepotěšilo. Greg byl nejen bledý jako smrt, ale zrovna tak i studený.
"Bude to dobrý, chlapče. Hlavně mi tu neumírej."
***
"Co říkal, Gile?" zeptala se Catherine pevně.
"Ani nevím," pokrčil rameny Grissom. "Asi jsem ho špatně pochopil."
"Co přesně říkal?" chtěl vědět Nick.
"Říkal..." Grissom zapřemýšlel. "Říkal, že Greg přinesl výsledky balistiky."
"Greg tu není," podivila se Sára. "Nic nepřinesl."
"Je to šifra," uvědomil si Warrick.
"Proč by mluvil v šifrách?" nepochopila Sára.
"Protože je třeba někdo někde drží," seznala Catherine. "Co říkal dál?"
"Fractura scapuly," vzpomínal dál Gil. "Jeden z nich je patrně zraněný."
"To bude Greg," vydedukovala Sára. "Co dál?" vyhrkla, když nikdo nic nenamítal.
"'Případ toho finančníka. Prach na obou předních'."
"Tak tohle nechápu," povzdech si Nick. "Ale víte co? Dám svolat zásahovku."
***
Brass se podíval na hodinky. Už tu seděli skoro tři hodiny. Před hodinou a tři čtvrtě dorazila černá vozidla jednotky SWAT a deset minut na to lupiči prostříleli ovládání klimatizace a ventilace, aby jim zasahující policisté nemohli pustit dovnitř plyn.
Teplota v bance se pomalu stávala tropickou. Jimovi stékaly potůčky potu po krku. Greg sotva lapal po dechu. Byl bělejší než křída, měl tmavé kruhy pod zpola otevřenýma očima a Jim ho musel téměř násilím držet v sedu; měl totiž strach, že by se Greg vleže udusil. Kriminalista už více než půl hodiny nepromluvil, naposled když si stěžoval, že necítí levou ruku. Tu měl teď podloženou pravou rukou a držel si jí v náruči, jen mrtvolně šedé zápěstí mu přečnívalo přes zdravý loket.
"Nespi," houkl Brass, když viděl, že Gregovi klesají víčka. Kriminalista
cosi zabručel a zavrtěl hlavou, ale do minuty už zase usínal. "Hej, vnímáš mě?" napomenul ho Jim trochu hlasitěji.
"Hm..." Gregův hlas se začal vytrácet.
"Nespi, to je rozkaz!" přikázal Jim, ale to už Gregovi klesla hlava a jeho tělo se sesunulo na podlahu.
"Do háje!" zavrčel detektiv. Rychle Gregovi zaklonil hlavu, podložil mu zraněné rameno a pokrčil nohy. Pak mu přiložil dva prsty na krk a zadržel dech.
Gregův puls byl zrychlený a slabý, ale byl tam. Jimovi se nesmírně ulevilo. Pak přesunul pozornost ke kolegově zraněné ruce. Opatrně mu stiskl žíly pod zápěstím a v tu chvíli byl nesmírně rád, že je Greg teď mimo; tohle by ho zaručeně pekelně bolelo. Nicméně při zjištění výsledku začal detektiv panikařit. Žádný puls v zápěstí.
***
"Už něco víme?" zeptal se Gil Nicka, který právě s Warrickem a majorem Donaughym, velitelem jednotky SWAT, projednával chystanou operaci. Velitel, zhruba ve věku Catherine (která chtě nechtě musela zůstat na ústředí a hlídat telefony, nebo alespoň tak to zástupce šerifa McKeen prezentoval), mu ukázal průdorys budovy.
"Ty betonové stěny obepínají oba boky budovy a část předku," vysvětloval. "Kvůli tomu nevidíme, co se uvnitř děje. Ale máme za to, že rukojmí jsou tady nebo tady," ukázal po obou stranách haly.
Gil přikývl. "Máte ponětí, kde jsou únosci?"
"To zatracený slunce se odráží na skle a skoro nic tam není vidět," postěžoval si Donaughy a zamračil se na životadárný žhnoucí kotouč. "Sem tam zachytíme nějaký pohyb a to nás vede k tomu myslet si, že ti lupiči se pohybují a ne že dřepí na jednom místě. Počkáme, až slunce změní úhel, pak uvidíme líp."
"Máme závažné podezření, že jeden z našich lidí je zraněný," připomněl Gil.
"Vím o tom," přikývl velitel. "Uděláme to co nejšetrněji."
"Co máme dělat my?" zeptal se Nick.
"Vy, hoši..." Donaughy se rychle rozhlédl kolem sebe a hledal pro kriminalisty nějaké uplatnění. "Víte co? Vemte si neprůstřelný vesty. To slunce už bude za chvíli dobrý a můžeme začít tu naší show."
***
Brassovi hlavou létala jedna příšerná představa za druhou. Nepřítomnost tepu v končetině znamená nedokrvení, to vede k odumírání tkáně a k následné amputaci. Ne, to ne, rozezněl se mu v hlavě poplašný vnitřní hlas. On nesmí přijít o ruku. To prostě nejde. Zhluboka se nadechl a znovu stiskl žíly na Gregově zápěstí. Po nesnesitelně dlouhé době ucítil váhavý úhoz. Hned po něm ve zběsilém tempu další. Detektiv se usmál. Přece jen tam ten puls byl.
"Tak kluku, vstávej," zabručel. "Koukej se vzbudit."
Greg nereagoval. Stále se nehýbal a vypadal neskutečně zuboženě. Jim si čím dál tím víc vyčítal, že s sebou nevzal někoho zkušenějšího.
"Koukej se vzbudit," mumlal dál. "Vím o pár lidech, co nás oba zabijou, jestli umřeš."
Jeho snaha však byla bezvýsledná. Greg se stále nehýbal a nevypadal, že by měl v brzké době začít. "Notak sakra chlape, vzbuď se!" zvýšil Jim hlas a plácl kolegu do tváře. Nic. Zkusil to znovu. A pak, k detektivově nesmírné úlevě, se Gregovi začaly cukat víčka a zraněný kriminalista pohnul hlavou.
"No konečně," oddychl si Brass. "Hodnej kluk. Vstávej."
"C-co?" zaskučel Greg sotva slyšitelně, otevřel oči a následně stáhl obličej v bolestné grimase. "Au..."
"Bolí to hodně?" ptal se Jim starostlivě, ačkoli odpověď znal. Greg jen slabě přikývl, na mluvení už neměl sílu. Točila se mu hlava, sotva se mohl nadechnout, zrak se mu střídav kalil a vyjasňoval, rameno měl v jednom ohni a i když necitelnost v levé ruce dosáhla už nad loket, jakýkoli pohyb zraněné končetiny mu vháněl slzy do očí. Nejradši by znovu omdlel a unikl ak bolesti, ale Brass mu tento luxus evidentně nechtěl dovolit.
"Ne Gregu, žádný spaní," domlouval mu detektiv. "Nesmíš znovu usnout."
"B-bolí..." zasípal Greg a snažil se soustředit na jednu ze stropních desek.
"Tak víš co?" vzdychl Brass odevzdaně a sáhl do kapsy saka. "Vím, že medicínsky to není to pravý ořechový, ale něco ti na to dám." Vytáhl malou lahvičku s několika prášky, pár si jich vysypal na dlaň a natáhl se ke Gregovi. "Vezmi si to, trošku to utlumí bolest."
Greg však sotva znatelně zavrtěl hlavou a jakoby se snažil před detektivovou dlaní uhnout.
"Gregu, tohle ti pomůže," šeptal Jim. "Nebude to tolik bolet."
Kriminalista na něj upřel oči. Byl už příliš unavený na to, aby se přel, ale bál se, že žádný prášek nesnese. Žaludek měl jako na vodě a kdyby něco jedl před tím, než šel do práce, zřejmě by to na vlastní oči poznal i Jim. Ten to však evidentně odmítal akceptovat a místo toho mu stále strkal pod nos dlaň s léky.
"Já vím, že ti není dobře, ale potřebuju, abys zůstal vzhůru," přemlouval ho dál Brass. "Za chvíli budeme venku. Ty lék ti pomůžou. Není to nic jedovatýho."
Greg byl stále nerozhodný. Příslib zmenšení bolesti byl lákavý. Až na přespříliš skutečné rameno vnímal všechno neurčitě, jakoby všechno bylo pod vodní hladnou. Chtěl už konečně přestat všechno cítit a pokud možno v klidu umřít. Tohle dohadování už ho unavovalo, tak si raději vzdal a nechal Jima, aby mu nasypal pár prášků do úst.
"Tak je to správně," pochválil ho detektiv. Greg se pokusil o úsměv, ale hlava se mu točila kolem dokola jako na centryfuze, takže jeho snaha se zadrhla na zmučený úšklebek.
"Co to tam provádíte?!" zaryčel jeden z únosců, když zahlédl Brasse sklánějícího se nad polovědomým kolegou se stále otevřenou medicínskou lahvičkou v rukou. "Co mu to dáváš?" zaječel znovu poté, co Jim okázale neodpověděl a ignoroval ho. Oba kumpáni bok po boku přiběhli k Jimovi a jeden mu vyrazil lahvičku z ruky. Přistála o pár metrů dál a několik pilulek z ní vyletělo.
"Mládenci, prokažte laskavě alespoň elementární lidskou slušnost a nechte nás na pokoji," zavrčel Brass vztekle.
"Sklapni," opáčil muž s jeho zbraní v ruce. Střelec se mezitím chopil lahvičky s léky.
"Ibuprofen?" zamumlal a se zdviženým obočí pohlédl na komplice.
"No ne, ty umíš číst?" protáhl Jim provokativně. "Máš můj obdiv. Já myslel, že grázlové jako ty neuměj ani počítat do pěti."
"Mám toho dost!" vykřikl druhý lupič a opět namířil pistolí na Grega. Ten se jen letmo podíval na hlaveň zbraně a pak upřel prosebné oči na detektiva. Ten si toho všimnul a povzbudivě mu stiskl pravou ruku.
"To on zavolal ty hajzly venku!" vyšiloval dál zločinec. "Tak víš co? Už se jich zbavíme!"
"Jo!" souhlasil střelec hlasitě, namířil svou vlastní pistoli na detektiva, chytil ho pod krkem a odvlekl pryč.
"Teď ty," zasyčel ten druhý směrem ke Gregovi. Kriminalista zoufale střelil očima za Jimem, který mu zmizel ze zorného pole a pak, ještě vyděšeněji, se obrátil zpět na lupiče. Ten ho náhle surově chytil za lokty a vytáhl ho na nohy. Greg sykl bolestí, ale na křičení už neměl síly ani čas. Před očima se mu prudce setmělo a poslední, co vnímal před tím, než omdlel, byl pocit, jako by mu někdo levou paži roztrhal na kusy.

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stepanka Stepanka | 3. března 2009 v 14:48 | Reagovat

:"-( Ale néé, tohle si on vážně nezaslouží, :-( Ale je to překrásně napsané, honem chci další díl, já potřebuju vědět co se stane..! :(

2 Petra Petra | E-mail | 3. března 2009 v 16:33 | Reagovat

já jen doplním, že tohle není tak úplně moje povídka, ale jde o autorskou spolupráci s Janinkou, protože všechny dialogy a situace vznikaly ve dvou. Takže veškeré gratulace adresujte jinam.

3 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 3. března 2009 v 17:57 | Reagovat

jéé vždycky to odskáše chudášek Gregí!!!:(:(:(Ať se mu nic nestane!!!:)

4 Wendy Wendy | 3. března 2009 v 18:39 | Reagovat

Teda vy jste mu zase jednou daly:-) Ale to je dobře, jen takový povídky pište dál, protože mě hrozně baví a když jsou tak hezky napsaný tak ještě víc.

5 [Lady]..Ł€NDUŁK@ [Lady]..Ł€NDUŁK@ | Web | 4. března 2009 v 18:39 | Reagovat

panebože snad budou oba v pořádku,proč to vždycky odnese chudák Greg

6 Jana Jana | E-mail | 4. března 2009 v 19:24 | Reagovat

já upřesním tu autorskou spolupráci jak říkala péťa. Já si vymyslela že Greg musí skončit v nemocnici a pak jsem prudila a prudila a prudila a peťka napsala tuhle krásnou povídku. Já jen nařídila zranit Grega (vim, je to už trapný ode mě ale já mám nějakej komplex že ho furt musim zachraňovat a starat se a upřímně on ublíženej vvypadá tak roztomile...)

7 Stepanka Stepanka | 4. března 2009 v 21:35 | Reagovat

Jó, hrozně roztomile ! :-D Naprosto souhlasím, asi je nás tu víc, co se jim líbí zraněnej Greg :-D

8 Petra Petra | E-mail | 4. března 2009 v 22:26 | Reagovat

upřesnění: Janička neprudila ani trochu, jen mě vždycky pošoupla správným směrem a protože jsem hrozná sadistka, tak Gregovi ubližuju dobrovolně a ne z nařízení. A jak říkám, celou kostru vymyslela Janinka, nikoli já, dialogy zrealizovala ona a donutila mě psát dál, i když jsem už to chtěla vzdát a poslat do skupiny nedopsaných fragmentů. TAkže tahle povídka není tak úplně moje. To jen aby bylo jasno.

9 Monišenka Monišenka | 5. března 2009 v 17:42 | Reagovat

strašně dobrý nevadí že je zraněnéj o tom víc se těším na další díl :D

10 Jana Jana | E-mail | 5. března 2009 v 18:19 | Reagovat

Péťa: Já si nepamatuju že bych něco vymejšlela. A taky si nepamatuju, že bys to někdy chtěla vzdát.

11 Cinka Cinka | 5. března 2009 v 18:41 | Reagovat

Holky moje zlatý, jestli se mi budete hádat, tak budu zlá. ;-) Vymyslely jste to spolu, Janinka napsala Running Time a Peťulka Still Alive Buddy? a basta. Námitky se zamítají jako irelevantní. A na protesty nebudu brát zřetel. :-))

12 Jana Jana | E-mail | 6. března 2009 v 19:02 | Reagovat

Já nic nenamítám.

13 Verča Verča | E-mail | Web | 7. března 2009 v 22:29 | Reagovat

Tahle povídká pěkná, povedená a tyhle typy povídek jsou božíí, ale nedovedu si představit kdyby jste v kterékoli t těhle povídek nechali Grega umřít...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama