Revenge of the pig - Wish you were here

29. března 2009 v 11:19 | Cinka |  Povídky od vás
Tak po delší době je tu opět pokračování povídky od Peťulky. Připravte si kapesníčky a pozor na nervy, je to pořádnej zážitek. A vůbec, jdeme číst. ;-)

Catherine s Grissomem opět seděli v autě na cestě do nemocnice. Tentokrát řídil Gil, jeho kolegyně se stále jen utírala oči. Mluvit nemohla, hlas jí selhával už od chvíle, kdy si vyhádala, že za Gregem znovu pojede právě ona. A Gil jí do řeči nenutil.
Když vystoupili z auta na parkovišti, vypadali jako účastníci pohřebního průvodu. Doktor Ross je poznal okamžitě a beze slov je doprovodil zpět do Gregova pokoje. Kriminalisté lékařovu přítomnost ignorovali; stál v rohu pokoje a nechal je pracovat.
Catherine se chopila fotoaparátu a pořizovala jeden snímek za druhým. Grissom si z kufříku vytáhl špachtličku na odebírání vzorků zpod nehtů. Pak hlubokým nádechem uklidnil, uchopil Grega za pravou ruku a co možná nejopatrněji získal důkazní materiál. Přitom si všiml, že mladík má v rukou zaraženy částečky jakési blýskavé látky. Grissom se chopil pinzety a okamžitě se důkazů zmocnil.
"Co je to?" otázala se Catherine slabě. Držela Grega za druhou ruku a svírala jí jako svůj největší poklad.
"To nevím," přiznal Grissom chmurně a umístil lesklé kousky do důkazní lahvičky. "Hodges k tomu řekne víc."
"Doktore?" otočila se Catherine na lékaře, který celou dobu dělal, že neexistuje. Teď vystoupil z rohu s vlídným výrazem. "Bolí ho to?"
"Nic necítí," odvětil doktor Ross potichu.
"Určitě?" Catherinin hlas přetékal starostmi. "Víte, tyhle sběry vzorků nebývají pro o... nebývají příjemné." Zdráhala se vyslovit slovo oběť, odmítala Grega degradovat na pouhou oběť, na nějakého bezejmenného člověka, který se zasloužil o post oběti.
"Jeho mozek..." doktor hledal vhodná slova. "Jeho mozek je, řekněme, vypnutý. Udržuje životní funkce a vše s nimi spojené, ale na udržení vědomí nebo na vnímání tělesných pocitů je zatím moc slabý."
"Není to nebezpečné?" strachovala se Catherine. Grissom, který dál zajišťoval důkazní materiál, se zamračil.
"Nebojte se," klidnil ji doktor. "O všechno se stará monitor."
"To jako když ho vypnete tak... umře?" kriminalistčin hlas nabyl upřímné hrůzy.
"Po určitém čase... možná," připustil doktor neochotně.
Náhle je vyrušilo zrychlené pípání monitoru. Catherine a Grissom se rychle nahrnuli k posteli. Něco, co předtím nebylo, jim vyrazilo dech.
Greg měl otevřené oči.
Catherine se zatajil dech. "Gregu...?" zašeptala úlevně. "T-ty jsi vzhůru?"
Greg zíral nehnutě do stropu. Nijak nebral najevo okolí a ani nezamrkal. Grissom se zamračil; tohle se mu nezdálo.
Asi tři vteřiny trvalo, než se Gregovy oči protočily vzhůru a víčka se mu opět zavřela. Pípání monitoru se uklidnilo.
"Gregu?" zakvílela Catherine. Otočila se na doktora Rosse, ale přes slzy ho stejně skoro neviděla. "C-co to bylo?"
"To, o čem jsem mluvil," vysvětlil doktor Ross a něco namačkal na monitoru. "Dobrá zpráva je, že poranění hlavy není tak rozsáhlé, aby poškodilo centrum vědomí v mozku. Špatná zpráva je, že nedovede zůstat vzhůru, takže ho teď uvedu do umělého spánku, aby se zbytečně nevyčerpával."
"Uzdraví se?"
"Teď je všechno na něm," pokrčil rameny doktor. "Můžeme ho jen povzbuzovat a dávat mu léky, ale už je to jen jeho boj."
Catherine na něj vytřeštila oči a zakryla si ústa rukou. Chvíli mlčela, ale pak se obrátila na Grissoma: "Co mám ještě nafotit?"
Gil váhal, napadala ho už jen jediná věc a tou nechtěl Catherine zatěžovat. Její prosebný pohled mu to zakazoval, ale jemu samotnému se do toho nechtělo o nic víc. "Pomoz mi ho svléknout," zamumlal nakonec.
"Cože?" Catherine se ani nepohnula, ale tvářila se jako opařená.
"Jen od pasu nahoru," upřesnil Gil. "Prosím."
Kriminalistka nahodila napůl ohromený, napůl vyčítavý obličej, ale přesto se nad Grega sklonila, rukama mu vjela za krk a opatrně rozvázala tkaničky od nemocniční košile. S tkanicí pod zády si poradila stejně hravě a za chviličku už Grissom stahoval košili přes deku.
"Co to..." vykřikla Cath, když spatřila vršek Gregova těla. Jeho kůže byla opuchlá, podlitá, sedřená, místy pozašívaná a pod hrudníkem vévodila skvrna dezinfekce, gáza a náplast.
"Co je tohle?" zeptal se Grissom doktora a ukázal na náplasti.
"To je po operaci," vysvětlil doktor. "Utrpěl rozsáhlou rupturu jater, museli jsme vyjmout část s nevětším poškozením. Krvácení tam bylo příliš masivní a mohlo ho to zabít."
"Ale teď už je to v pořádku, že jo?" ujišťovala se Catherine zoufale. "Játra dorůstají, takže bude brzo zdravý."
"Ano, s tím také počítáme," usmál se doktor. "S játry si nedělejte starosti."
Catherine se užuž chtěla zeptat, s čím si tedy mají dělat starosti, ale Grissom jí předběhl. "Obleč ho, prosím," požádal ji a doktorovi řekl: "Mohl byste prosím na slovíčko?"
"Jistě,"přisvědčil doktor Ross a vyšel spolu s kriminalistou na chodbu.
"Mám plnou moc rozhodovat za pana Sanderse v medicínských záležitostech," řekl Grissom unaveně. "Jen chci vědět, čeho všeho se mám bát."
"Je to rozhodně vážné," oznámil doktor Ross. "To zranění hlavy... je tam problém. Popraskal mu lebeční šev. To by samo o sobě ještě nebylo to nejhorší, ale náraz do hlavy v kombinaci s tím vyústil v nitrolebeční hematom, a ten nám ztěžuje práci."
Grissomovi přeběhl po tváři stín obav. "Utlačuje mu mozek?"
"To je poněkud nadsazeně řečeno," prohlásil doktor Ross. "Ale dalo by se to tak říct. CT ukázalo, že hematom není příliš velký, proto zřejmě žije. Ale v podstatě ano - mohl by způsobovat bezvědomí."
"Nemůžete ho nějak... odsát nebo tak?" zajímalo Grissoma.
"To bychom mohli." Doktorův tón ihned Grissomovi prozrazoval, ať v tento způsob nedoufá. "Ale je to příliš riskantní. Mohli bychom mu poškodit mozek. Lepší bude, když se to vstřebá samo."
"A další jeho zranění?"
"Naštípnutá vřetenní kost, sedm zlomených žeber," vypočítával doktor. "Zlomená spodní čelist zajištěná dráty a pár dalších fraktur v obličeji, ale ty by měly srůst celkem rychle. Co nám dělá starosti jsou jeho nohy; pravá noha vypadá, že do ní něco prudce narazilo. Má tříštivou zlomeninu stehenní kosti, museli jsme to sešroubovat, ale mělo by se to zahojit. V levém koleni měl vytrženou čéšku, kterou jsme museli rovněž zajistit šroubem."
"Uzdraví se?" zeptal se Grissom pochybovačně.
"Šanci má," přikývl doktor. "Jak jsem řekl, teď musí bojovat sám."
Skrze sklo oba muži viděli, že Catherine už Grega dooblékla, drží ho za ruku, druhou ho hladí po tváři a něco mu říká.
"Můžeme na něj mluvit?" zeptal se po chvíli ticha Gil. Oči ho nepříjemně pálily, ale odmítal si to přiznat.
"Jistě," usmál se doktor. "Mohu vám to jen doporučit. I když nerozumí tomu, co slyší, je možné, že když kolem sebe uslyší známé hlasy a zvuky, probere se rychleji."
"Děkuji, doktore," zamumlal kriminalista a vrátil se do pokoje za kolegyní.
********************
O několik hodin později seděl Grissom ve své kanceláři a zíral do prázdna. Kávy, kterou mi před půl hodinou přinesl Nick, si ani nevšiml. Sára s Warrickem mu sdělili něco o tom, jak pokračuje pátrání po Trittovi, ale i to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oba toho nakonec nechali a šli prověřit Gregovo oblečení. Catherine byla pryč; prohlásila, že zkontroluje po telefonu Lindsey a poslední hodinu a půl seděla v zasedačce s přístrojem u ucha a plakala.
"Ehm... šéfe?" Grissoma vytrhl ze zamyšlení Hodgesův (pokud to u toho člověka bylo vůbec možné) nesmělý hlas. Laborant stál u dveří a v rukou třímal nějaký papír. "Udělal jsem rozbor těch lesklých šupinek, co měl Greg na rukou."
"Co je to?" zeptal se šéf noční směny prostě.
"Nátěr z auta," pronesl David, vešel do místnosti a předal Grissomovi papír. "Svrchní barva je tmavomodrá metalíza, svrchní obyčejná základová auta. Tahle kombinace se používá převážně u Fordu Focus, model ZX 4 z roku 2005. A tady mášseznam lidí, kteří s ním jezdí."
Kriminalista si od laboranta převzal papír se seznamem jmen a zběžně ho prolétl. U jednoho jména se však pozastavil: Marla Jamesová.
"Děkuji," zamumlal, vstal a odešel.
"V pohodě," pokrčil rameny Hodges a odplul zpět do svého koutu.
Grissom minul zasedací místnost, kde Catherine seděla na gauči s telefonem u zčervenalého ucha a vešel do plánovací místnosti, kde Nick, Warrick a Sára zpracovávali šaty, které měl Greg v osudnou noc na sobě.
"Co máte?" zeptal se.
"Já našel pět druhů podrážek na jeho bundě," oznámil Nick a ukázal vedoucímu svršek svého kolegy.
"Já tři, všechny se shodujou s těma z tý bundy," přidal se Warrick, který měl na starost Gregovo tričko.
"A já mám čtyři, tři z nich se shodují s předchozími, co našli kluci," dodala Sára sklánějícími se nad kalhotami. "Ale mám tu i něco jinýho," dodala. Všichni tři kolegové se k ní nahrnuli a prohlédli si látku roztrženou někde nad kolenem, s trochou krve okolo.
"Já myslím, že vím, co to je," řekl Gil, když se podíval přes lupu a ukázal na okraj trhliny. "Vidíte ty malé úlomky barvy? Věřím, že je to ta samá, kterou jsem mu vyndal z rukou a kterou má na svém autě mimo jiné Marla Jamesová."
"To by byla sakra blbá náhoda," prohlásil Nick a založil ruce na prsou. "Bude to stačit na povolení k prohlídce?"
"To těžko," zavrtěl hlavou Warrick. "V těchhle autech se vozí velká spousta americkejch zadků a podobně velká spousta mimo Ameriku. Potřebujeme něco, co to zúží."
"Co tohle," ozval se ode dveří Wendyin hlas. "DNA, kterou měl Greg za nehty, patří jednomu neznámému, Coleu Trittovi a Aaronu Jamesovi. Pomůže vám to zúžit ten seznam?"
"Víc než jsme doufali," usmál se Nick a poplácal analytičku po rameni. "Jseš fakt třída, Wendy."
...a to je konec, přátelé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dana - SB Dana - SB | Web | 29. března 2009 v 15:12 | Reagovat

Teda.. za chvíli bude mít Grissom plnou moc snad u všech ne? :D ale jinak krásný. No nevím, ale při tom výčtu, co všechno Gregovi je mi přišlo, že mrtvej by na tom snad byl nakonec líp..

2 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 29. března 2009 v 18:24 | Reagovat

chudák Gregí:(

Jinak hezů povídka:)

3 Wendy Wendy | 29. března 2009 v 18:45 | Reagovat

Chudinka Greg...a suprová povídka:-)

4 Jana Jana | E-mail | 30. března 2009 v 19:19 | Reagovat

Můžu si Grega vzít domů a vyléčit si ho sama? V nemocnici na něj určitě nebudou tak hodný jako já.

5 Verča Verča | Web | 30. března 2009 v 20:13 | Reagovat

bože čtu to bez dechu a z otevřenou pusou, sedm žeber, lebeční švi, zdrátovanou čelist, všude šrouby,:-( aby nám chlapec nezměnil rysy, aby byl pořád stějně k sežrání :-)

6 kejkej kejkej | 1. dubna 2009 v 6:42 | Reagovat

proč všichni Gregovi tolik ubližujete??? on si to vůbec nezaslouží!!!

7 Pussyfoot Pussyfoot | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 14:38 | Reagovat

Achoojky krásná povídka....a eště krásnější blogíísek...spřátelíš ??? xD

8 Anička Anička | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 16:30 | Reagovat

díky za hlásek...

9 Šárka Šárka | 24. dubna 2009 v 12:10 | Reagovat

Tuhle skvělou povídku čtu už asi po čtvrtý... Ale je pořád stejně skvělá!! Cole Tritt a Aron Jamese jsou pěkný hazjzlíkové!!! Osobně bych je pověsila za palce do tmy!! Chudák Gregí ale je to opravdu skvělá povídka, vždycky když se dostanu k tý poslední části čtu bez dechu... Doufám že Peťulka dopíše konec a že s tim nepraští byla by to škoda!!!!

10 Marťa Marťa | 19. května 2009 v 5:48 | Reagovat

Perfektní povídka!!! Jsem zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že dobře:-)

11 Temperance Temperance | E-mail | Web | 27. srpna 2009 v 23:48 | Reagovat

Šárko: já bych je nevěšela za palce, ale za......(jinou část těla) a do pořádnýho průvanu.
Povídka je samozřejmě nádherná.....chudák Gregí on to vždy tak nějak vyžere :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama