Zabíjej mě něžně IV.

25. února 2008 v 0:00 | Cinka |  Povídky
A je tu opět pondělí a s ním další kapitolka. Vím, že byste chtěli povídku častěji, ale to bych nedělala nic jiného, než jen psala povídky. Pravda, mám pro vás přichystanou další povídku, ale aspoň budete napnutí, což? :-)) A dost povídání, jde se číst. ;-)

Jakmile Nick s Julií vyšel z Ecklieho kanceláře, stoupnul si před ní a zastavil ji.
"To myslíš vážně, že tvým klientem je Greald Weiss? Ten Greald Weiss, co tu zastupuje firmu Glock?"
"Jo, to je přesně on," přikývla Julie. "Proč se ptáš?"
"Já jen, že je to velký zvíře, co se týče producentů zbraní."
"Máš pravdu. A teď pojď, ať ho poznáš."
Oba tedy vykročili a zamířili do výslechové místnosti, kde na ně pan Weiss čekal.
Seděl na židli naproti dveřím. Na sobě měl ještě pořád svoje oblečení. Ecklie respektoval to, co je pan Weiss zač a zatím nenařídil, aby se musel převléci do oranžového vězeňského kompletu. Také byl prozatím držen v cele předběžného zadržení.
Na panu Weissovi byly vidět následky po prohýřené noci, ale také už i stopy po pobytu v cele. Oči měl opuchlé, obličej zvrásněný starostmi. Oblečení bylo zmuchlané, špinavé a místy roztrhlé.
Jakmile Julie a Nick vešli dovnitř, pan Weiss zbystřil pozornost. Julie Nicka a pana Weisse představila a pak už nechala bratra dělat svojí práci.
"Jak to myslíš?" zeptal se Davida překvapeně Gil. Naklonil se nad tělo, aby zjistil Davidovo překvapení. Muž měl opravdu v sobě dvanáct bodných ran. Už při zběžném zkoumání bylo vidět, že jsou rány od sebe odlišné. I když některé v zásadě téměř minimálně.
David se zadíval na Gila a v očích uviděl pochopení. "Jestli chceš vědět, která rána byla smrtelná, budeš muset počkat na pitvu."
Grissom přikývl na souhlas a vzápětí se otočil na Grega. "Mluvil si o noži. Kde ho máš?"
Greg potřásl hlavou, aby lépe strávil oznámení o dvanácti bodných ranách. Potom zamířil ke stolku, kam odložil pravděpodobnou vražednou zbraň. Nůž už vězel v igelitovém důkazním sáčku, který byl přelepen červenou páskou.
Když ho Greg předával Gilovi, řekl: "Myslím, že je to nůž Smith and Wesson. Změřil jsem délku čepele, 12 cm."
"To je pořádný macek," vydechla Sára obdivně.
Gil se na ní otočil a překvapeně zvedl obočí. "Od kdy se ti líbí nože?"
"Ne že b y se mi vysloveně líbili, ale umím je ocenit," pousmála se rozpačitě Sára.
Krátce na to se David zvedl od těla a přenechal ho Gilovi. Ten ho rychle, ale pečlivě prohlédl. Zajistil pár vláken, které okamžitě zabalil do důkazních sáčků. Potom nechal Phillipse, aby mrtvého odvezl na pitvu.
Mezitím Sára s Gregem dokončili prohlídku bytu. Jen co bylo tělo odvezeno na pitvu, opustili místo činu. Venku nastoupili do stříbrného denali a rozjeli se do laboratoří, aby zpracovali zajištěné stopy.
Za Warrickem a Catherine se zabouchly masivní dveře. Právě opustili dům paní Guttenbergové. Byli jí oznámit manželovu smrt. Na obou kriminalistech bylo patrné citové pohnutí. Paní Guttenbergová byla totiž v pátém měsíci těhotenství. Celou jejich návštěvu proplakala.
Catherine si musela klást otázku, co pan Guttenberg dělal v noci na stavbě, když měl být u své ženy. Probírala to v duchu celou cestu na ústředí. Cítila, že se na ní Warrick párkrát podíval, ale nic neřekl. Byla za to vděčná. Po pravdě, nemohla se moc soustředit. Každou chvíli jí na mysl vytanul obrázek jejího exmanžela Eddieho. Zabili ho, protože byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Při této myšlence si poposedla a podívala se na svého kolegu, sedícího za volantem.
"Ty Warricku, co když byl Guttenberg v nesprávnou dobu na nesprávném místě?" zeptala se ho.
"Jak to myslíš?"
Catherine mu začala vysvětlovat, nad čím celou dobu uvažovala. Nemohla totiž pochopit, že by chlápek, na kterého doma čeká těhotná žena, mohl být zapleten v něčem nelegálním.
Warrick jí pozoroval koutkem oka a musel se usmívat. Když se Cath do něčeho dala, nebylo síly, která by jí od toho odradila. Když viděl, jak zapáleně mluví, připustil si, že se mu líbí. Ale hned vzápětí tu myšlenku zahnal. Byli kolegové a to by nebylo správné.
"Posloucháš mě?" vytrhla ho z úvah její otázka.
"To víš, že jo. Jen mě tak napadlo, že by nebylo od věci, stavět se za Benniem."
"Hned na začátku do jámy lvové? No, proč ne," usmála se Cath.
TO BE CONTINUED…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | E-mail | 25. února 2008 v 0:04 | Reagovat

Hezký, hezký, já jsem ráda napnutá;-) a těším těším na další:-)

2 Jasmína Jasmína | E-mail | 25. února 2008 v 15:15 | Reagovat

jj super, taky se těším na pokráčko :-)

3 Jana Jana | E-mail | 25. února 2008 v 15:56 | Reagovat

12 centimetrů to už je pořádnej kuchák. Takovou díru bych v sobě mít fakt nechtěla, natož dvanáct.

4 *L* *L* | E-mail | Web | 25. února 2008 v 17:34 | Reagovat

Hezký,ten nůž je parádní 12cenťáků 12otvorů a ani jeden stejnej.

Prostě kdo umí ten umí :×)))

5 týnka týnka | Web | 27. února 2008 v 11:17 | Reagovat

krásnýýýýý

6 Danina Danina | Web | 27. února 2008 v 15:53 | Reagovat

Supeeer..teda hlavně to na konci se mi líbilo:D

7 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 25. dubna 2008 v 12:45 | Reagovat

tentoraz sa vyjadrim strucne.......oki? d-o-k-o-n-a-l-e!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama