Krevní pouto VIII.

28. prosince 2007 v 9:22 | Cinka |  Povídky od vás
Další pokračování od Janinky. Ať se vám líbí. :-))

Catherine přecházela sem a tam po parkovišti a počítala kroky. Nechodila z jednoho konce na druhý, ale vždycky dvacet kroků tam a dvacet zpátky. Sestra na informacích jí řekla, že sanitka s pacientkou, na kterou se ptala, ještě nedorazila. Nikdy nebyla trpělivá a situace, při kterých byl v ohrožení někdo z jejích blízkých, z ní dělali zašpuntovanou sopku. Nevybuchla, ale moc dobře cítila ten vztek a obavy uvnitř. Jessicu sice neznala skoro vůbec, sotva s ní vůbec měla možnost mluvit. Po pravdě víc než na ní myslela na Grega. Uvažovala, kam se poděla ta jeho veselá, bláznivá povaha, která zmizela skoro ze dne na den. Ani netušila, co se přesně Jessice stalo, Grissom jí akorát ve zkratce převyprávěl, co věděl od Brasse a to bylo "nejspíš průstřel ramene". Na vteřinku si zkusila představit, co by s Gregem udělalo, kdyby...domyslet to nestihla, protože musela uskočit před sanitkou, která se vřítila na parkoviště a zastavila zadními dveřmi ke vchodu na ambulanci.
Z úhlu, ve kterém stála, toho moc neviděla. Osůbku na nosítkách vůbec a Grega zahlédla jenom zezadu. Grega v košili od krve. V první chvíli jí napadlo, že je taky zraněný a rozběhla se za nimi. Dohonila je až před dveřmi na operační sál. Tedy vlastně jenom Grega, který seděl na zemi opřený zády o zeď a zíral na svoje ruce. Byl od krve, ale v pořádku. Catherine se trochu ulevilo.
"Ahoj." pokusila se o veselý tón.
Greg zavrtěl hlavou a dál zíral do prázdna. Pak zvedl pohled ke Catherine.
"Kdy tohle skončí?"
"Víš, jak se říká, že špatný věci se dějou po třech? Jestli dobře počítám, tak tohle by měla být ta poslední."
Greg nic neříkal a díval se na dveře, za které odvezli Jessicu a kam ho už nepustili. Catherine se nadechla, že se zeptá, jak to s ní vypadá, ale Greg jí předběhl.
"Vzali jí hned na sál. Skoro vykrvácela cestou." řekl tiše.
"Jestli je tak tvrdohlavá jako ty, tak se jen tak nevzdá." snažila se ho povzbudit Catherine. Nejspíš to zabralo, protože Greg se trochu usmál.
"Je horší."
Catherine chtěla něco dodat, když jí přišla zpráva.
"Hned jsem zpátky."
Sotva Catherine byla z doslechu, otevřely se dveře od operačních sálů a vyšel z nich doktor. Greg byl ve vteřině na nohou.
"Vaše sestra ztratila a pořád ztrácí spoustu krve. Nestává se to často, ale asi před hodinou sem přivezli motorkáře v kritickém stavu se stejným typem. A krevní banka nám ještě nedodala nové transfúze. Jsou na cestě, ale obávám se, aby to nebylo pozdě."
Greg neváhal ani vteřinu.
"Dám jí svojí."
................................
Tak co? Grissom.
Zpráva, která přišla Catherine obsahovala jenom tahle tři slova. Když poodešla dostatečně daleko, zavolala zpátky. Během hovoru si všimla doktora, který mluvil s Gregem. Přišla blíž, aby slyšela, co říká. Slyšela akorát konec jejich rozhovoru a Greg odešel s doktorem dřív než stačila vůbec něco říct. Podívala se na telefon, který pořád držela v ruce. Nezavěsila.
"Slyšel jsi to?"
........
Jak se Grissom blížil k ordinaci, kde brali Gregovi krev, slyšel hovor čím dál zřetelněji. S Gregem mluvil nějaký policista.
"Kolikrát vám mám říkat, že nevím, co se tam stalo. JÁ TAM NEBYL!" začal ztrácet trpělivost Greg. Grissom vešel do místnosti zrovna ve chvíli, kdy policista položil další otázku.
"Ale potom jste tam vešel. Co se dělo pak?"
Greg neodpověděl. Jenom na policistu zíral. Vlastně spíš zíral skrz něj. Grissom si řekl, že pro dnešek už toho bylo tak akorát dost a promluvil sám.
"Prý se máte vrátit na stanici, strážníku." přerušil ten podivný výslech Grissom. Muž beze slova odešel. Greg dál seděl na lehátku, levou ruku ohnutou. Grissom se postavil před něj.
"Díky." řekl Greg a postavil se. Moc rychle, protože se mu zamotala hlava a musel si znovu sednout.
"Jsi v pořádku?"
"Jo. Jenom mi chybí půl litru krve."
"Slyšel jsem. A taky jsem viděl tvojí neprůstřelnou vestu. Nechal sis ty žebra zrentgenovat?"
"Jenom naražený. A na modřiny jsem si zvyk."
Za oknem zahlédl Jessičina doktora. Měl chuť okamžitě vyběhnout ven, ale pro jistotu vstal pomalu. Doktor mezitím došel k nim.
"Je po operaci. Nebojte bude v pořádku. A vděčí za to hlavně vám."
"Můžu za ní?"
"Ano, ale ještě se neprobudila z narkózy. Pokoj 9 ve třetím patře."
"Děkuju." stihl ještě zavolat za doktorem, který se hned vydal za dalšími pacienty.
"Grissome? Mohl bys...zavolat mámě?"
"Co jí mám říct?"
"Všechno." řekl Greg a rozběhl se k výtahu.
Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 29. prosince 2007 v 10:47 | Reagovat

je to nádherný...... já úplně ztrácím slova. Úplně jsi mě rozbrečela, hlavně tim koncem.. Prostě absolutně dokonalý!!!

2 Anysssek Anysssek | Web | 30. prosince 2007 v 11:08 | Reagovat

krásný.................tak jak to dopadne???:o)))

3 *L* *L* | Web | 30. prosince 2007 v 18:05 | Reagovat

Moooc krásný! To je dobře, že Jess bude v pořádku, už se těšim jak to Gil vysvětlí mámě.     Fakt moc hezký :×)))

4 svata.sanders svata.sanders | 30. prosince 2007 v 18:13 | Reagovat

Fakt nádhera! Už sem se bála že to nepřežije.

5 Jana Jana | E-mail | 30. prosince 2007 v 18:30 | Reagovat

Jéžiš, teď jste mě dostali. Děkuju děkuju moc za všechny ty krásný komentáře. :-* Nevim co na to říct.

6 Susan Susan | Web | 2. ledna 2008 v 21:21 | Reagovat

jee, moc pěkný, hlavně ať bude Jess v pořádku ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama