Dokud nás smrt nerozdělí IX.

26. listopadu 2007 v 0:00 | Cinka |  Povídky
Další, už devátá, kapitolka povídky. Díky za komentáře, jsem ráda, že se vám líbí. Přeji příjemné čtení. :-))

"Co… co se stalo?" vykoktala vyděšená Sára.
Doktor si dal s odpovědí načas. Přelétl pohledem po lidech, kteří ho obklopili. Bylo na nich vidět, jak jsou zděšeni a čekají, co řekne. Nakonec se pohledem zastavil u nejmladší ženy. Viděl na ní, že mu moc nedůvěřuje. Neměl jí to za zlé. Při první návštěvě jim něco zatajil. Ale jen ona jediná to zřejmě postřehla. Evidentně to ostatním neřekla.
On jim teď chtěl říct to, co měl už prve. Nebyl si jistý, jestli to pochopí. Každopádně si myslel, že ona mladá žena to nepochopí. Po celou dobu, co mu tohle letělo hlavou, cítil na sobě pohledy těch pěti lidí. Nadechl se a promluvil:
"Komplikace se vyskytly u staršího z obou mužů. Vezmu to po pořádku a vše vám vysvětlím. Když jsme ho poprvé operovali, zjistili jsme, že má nedomykavou chlopeň. Žádalo si to operaci, ale pro nás bylo důležitější vyjmutí kulky a zastavení krvácení. Já, jako hlavní chirurg, jsem rozhodl, že operace chlopně musí počkat. Pacient byl v kritickém stavu. Nevěděl jsem, jestli by tuto operaci přežil. Proto jsem chtěl vyčkat."
"Teď se ale jeho stav zhoršil. Měl zástavu srdce, ale byl okamžitě resuscitován. Bude ale třeba uskutečnit operaci srdce. Jen chci počkat, až bude opět stabilní."
"To nešlo udělat operaci hned napoprvé?" zeptal se rozčilený Nick.
Doktor se chystal promluvit, ale předběhla ho nejmladší žena.
"Nicky, doktor udělal to, co považoval za správné. Pokud Gila neoperoval hned napoprvé, měl k tomu důvod. Teď ti to vysvětlil. Věřím, že jednal správně." Řekla Gia.
Doktor byl zaražen. Tohle od této ženy nečekal. Udělal si o ní špatný obrázek. Zaskočilo ho, že ho hájila. Vždyť ona věděla jako první, že nebyl na začátku upřímný. Vrtalo mu to hlavou, ale prozatím se rozhodl, nezabývat se tím.
"Jak dlouho budete čekat s tou operací?" zeptala se Sára.
"Chci vyšal dokud nebude pacient stabilizován. Pokud se nic nepřihodí, tak za dva tři dny by se mohla operace uskutečnit."
"A jak je na tom ten mladší muž?" chtěla vědět Gia.
"Ten je stabilizován a zotavuje se překvapivě rychle. Prozatím je udržován v umělém spánku, ale do čtyř dnů bychom ho mohli probudit. Vše ovšem závisí na tom, jak rychle se bude uzdravovat a jestli nenastanou nějaké komplikace."
"Díky." Poděkovala Gia.
"Můžeme za nimi?" zeptala se Cath.
"Ano, ovšem." Přisvědčil doktor.
Kriminalisté se tedy s doktorem rozloučili a vydali se za kolegy.
Vstoupili do pokoje, kde ticho narušovali jen tiše vrnící přístroje. Závěsy, které jindy oddělovaly pacienty od sebe, byly nyní roztažené. Kriminalisté to přivítali s povděkem. Vzali si židle a sedli si do prostoru mezi oběma postelemi. Všichni byli potichu a v mysli se vrátili zpět na místo, kde byli jejich přátelé postřeleni.
Po krátké době ticha se začali mezi sebou bavit. Probírali nové informace, které jim před chvíli sdělil doktor. Uvažovali o Gilovo operaci a doufali, že vše proběhne v pořádku. Přáli si, aby byli oba kolegové zpátky mezi nimi. Chyběli jim víc, než si dokázali připustit.
Uplynulo asi dvacet minut a Warrick navrhl odchod. Ostatní se zvedli, jen Gia zůstala sedět.
"Chtěla bych být chviličku s Gregem sama. Počkáte na mě venku?" řekla Gia.
Cath se na dívku podívala a v očích se jí zračilo porozumění. "Ovšem. Budeme v autě, přijď pak za námi."
Gia poděkovala a pousmála se na ní. Pak sledovala, jak se za jejími kolegy zavřely dveře. Přisedla si blíž ke Gregovi, pohladila ho po vlasech a stiskla mu ruku, jenž celou dobu držela. Věděla, že jí nejspíš neslyší, přesto se s ním chtěla podělit o radost.
"Gregu, uzdrav se mi co nejdříve. Už nejsem sama, kdo na tebe čeká. Budeme mít děťátko. Ještě nevím, jestli to bude holčička nebo kluk, ale měli bychom začít vybírat jména. Pokud bude po tobě, mám se na co těšit. Roztomilý kukuč a přitom ďáblík. Hlavně ať je zdravé. A ty se nám, taťko, taky brzy uzdrav."
Po celou dobu, co mluvila, mísil se jí v očích strach s radostí a po tvářích jí stékalo pár slz. Krátce potom se zvedla, políbila ho na čelo a odešla.
"Cate, pamatuješ, jak jsme hledali majitele Sig Saurů?" zeptal se Warrick.
Už byli zpátky v laboratořích a opět se pustili do případu. Rick se krátce po příjezdu posadil za počítač a teď něco objevil.
"Ano. Pamatuji se, jak jsme se divili, že jich je jen třináct."
"Hm, už jsou jen tři."
"Jak jsi to dokázal?" zeptala se zvědavě Cate.
"Trochu jsem kouzlil a tyhle tři se jeví jako nejpravděpodobnější." Vysvětlil Rick.
"Skvělé. Takže bychom se měli na ně zaměřit, že?"
"S tím souhlasím." Přikývl Warrick.
Mezitím Sára přivolala na pomoc grafologa. Předala mu vzkazy od vraha a pan Scott se ihned pustil do práce. Pro začátek potvrdil Giin odhad, že jde o leváka s nízkým sebevědomím. Podle drobného písma soudil na nízké vzdělání a tím pravděpodobně i podřadné zaměstnání. Sklon písma a jeho roztažení ukazovalo na muže. Po bližším prozkoumání si pan Scott všiml vygumovaných řádek pod slovy. Z toho odvodil, že muž dokáže být perfekcionalista, ale také, že něco skrývá.
"Díky, pane Scotte. Bylo to vyčerpávající." Poděkovala Sára.
"Rád jsem pomohl. Podle toho, co jsem slyšel ve zprávách, je ten muž hodně nebezpečný." Odpověděl pan Scott.
"Ano, to je. Ale my ho chytneme." Zareagovala Sára.
Pan Scott přikývl. Potom se s ní rozloučil a odešel.
Gia s Nickem si vzali velkou tabuli a dali dohromady vše, co prozatím zjistili o vrahovi. Jediné, čeho měli hodně, byli jména obětí. O vrahovi měli jen střípky informací a zatím nebyli z to, dát dohromady celý obrázek. Gia a Nick doufali, že tento přehled by jim mohl pomoci. Měli za to, že si lépe osvěží informace a třeba zjistí něco, co doteď přehlíželi.
V tom Gie zazvonil telefon.
"Prosím?" řekla, když ho zvedla.
"Ahoj Gio, tady Cindy."
TO BE CONTINUED…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danina Danina | Web | 26. listopadu 2007 v 11:15 | Reagovat

Kruci, ty tomu Gilovi dáváš zabrat. Dneska jediná věc, pro kterou stojí za to mít v týdnu vůbec pondělí.

2 Charlotte71 Charlotte71 | E-mail | Web | 26. listopadu 2007 v 18:13 | Reagovat

Tak som sa predsa len dockala...konecne pondelok.....super, len tak dalej....neviem sa doskat pokracovania....=))

3 Anysssek Anysssek | Web | 26. listopadu 2007 v 18:51 | Reagovat

Chudák šéfík, tak už je uzdrav oba dva................tvoje povídka vylepšuje pondělí:o)))

Jinak máš u mě na blogu cenku za bleskovku. Pic

4 Jana Jana | E-mail | 26. listopadu 2007 v 21:34 | Reagovat

Krásný moc. Bylo dojemný jak Gia řikala Gregovi o miminku. A Gilova komplikace....no holt už mu neni dvacet. Ale pořád je to štramák.

5 Nicky Nicky | Web | 27. listopadu 2007 v 16:51 | Reagovat

ááá ty dokážeš člověka napnout :), ale jinak fakt úpe nejky povídky.....píšeš. ...Mocka se vždycky těším... na pondělí......a su zvědavá jak to dopadne.....:)

6 Baruška Baruška | Web | 27. listopadu 2007 v 18:01 | Reagovat

ááá Cinko, co mi tomu chudákovi Gildovi děláš :-( Brouček můj, to si ani nezaslouží. Gia krásně oznámila Gregovi že budou mít miminko ... to bylo moc krásný, to ti povím. Ale jinak supéééér, jako vždy

7 *L* *L* | 27. listopadu 2007 v 21:17 | Reagovat

Moc pěkný, ale nezdá se ti, že toho Gila moc trápíš?

už se těšim na pokráčko :×)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama